„Jen stará čistá abdérská rasa bude žít. Zahoďte mozky, zapomeňte číst a psát, spalte vše, co bylo vymyšleno a napsáno, a slyšte hlas nové třetí Abdéry,“ hřímá na pódiu postava osla a pak se z amplionu ozve nahrávka hlasu Adolfa Hitlera.

Diváci, vědomi si zřejmého cíle uvedené satiry, se zajíkají v odzbrojujícím chechotu. Divadelníci Voskovec s Werichem si tím však zadělají na problémy.

Jeden z neodmyslitelných symbolů kulturního života první republiky prosluje nejen intelektuálním humorem a neotřelou poetikou, nýbrž i odvahou, s jakou prostřednictvím her dokáže kritizovat lidskou nabubřelost i přehnané vlastenčení.

Historie Osvobozeného divadla se začíná psát v roce 1925 ještě před příchodem jeho pozdějších dvou hlavních hvězd – Jiřího Voskovce (1905–1981) a Jana Wericha (1905–1980).

V čele silně levicově orientovaného sboru v tu dobu stojí především student filozofické fakulty Jiří Frejka (1904–1952) a student Pražské konzervatoře Emil František Burian (1904–1959), představitelé takzvané avantgardy, kteří se chtějí odlišit od repertoáru klasických kamenných divadel.