Panovník si opět neví rady se situací v Uhrách. Naštěstí má po ruce vojevůdce, který v čele svých žoldnéřů vyřeší každý problém. Jan Jiskra z Brandýsa tak znovu táhne do další války.

O tom, že je předurčen k boji, nenechává Jan Jiskra z Brandýsa (asi 1400–1469) nikoho na pochybách už od mládí. V Brandýse nad Orlicí, kde přišel na svět jako potomek moravské větve pánů z Brandýsa, ho nic nedrží.

Učí se válečnému umění v Itálii, kde se zapojí i do námořních bitev po boku Benátčanů. Doma má zase příležitost vstřebat to nejlepší z osvědčené husitské taktiky.

Válka nekončí

V roce 1434 lze Jana Jiskru zastihnout na hradě Radyně, odkud pomáhá udržet nedalekou Plzeň při mnohaměsíčním obléhání husitskými vojsky Prokopa Holého (asi 1380–1434). Ten jen krátce poté nepřežije bitvu u Lipan, která je počátkem konce husitského hnutí.

Pro bojovníka Jiskrova formátu ale žádný mír neexistuje. Nechává se naverbovat do služeb Zikmunda Lucemburského (1368–1437), v jehož vojsku při střetech s Turky doputuje až do Bělehradu. Zikmundově rodině zůstává Jan Jiskra věrný.

V roce 1440 se dostane do přízně jeho dcery Alžběty (1409–1442), vdovy po králi Albrechtu II. Habsburském (1397–1439). Ta se snaží udržet nárok na uherský trůn pro svého syna Ladislava Pohrobka (1440–1457).

Jan Jiskra v zájmu dítěte s pětitisícovým vojskem obsazuje velkou část dnešního Slovenska, a vystaví tak hráz mezi Uhrami a Polskem, odkud pochází Vladislav III. (1424–1444), další adept na svatoštěpánskou korunu.

Potřebují ho

Zanedlouho se Jan Jiskra stává jedním z těch, kdo mají spravovat celé Uhry. V cestě mu ovšem stojí sedmihradský šlechtic János Hunyadi (asi 1387–1456), jmenovaný v Uhrách regentem po dobu Ladislavovy nezletilosti.

Po několika letech bojů Jan Jiskra konečně v roce 1451 Hunyadiho v bitvě u Lučence porazí. Moc na uherském území mu ale dlouho nevydrží.

Když Ladislav Pohrobek přece jen uherský trůn získá, Jan Jiskra ztrácí svůj vliv, protože už není třeba jeho správcovské funkce. Mladý panovník ale není nevděčný.

V říjnu 1453 se Jan Jiskra zúčastní jeho korunovace českým králem v Praze a dostává za odměnu moravské panství Uherský Ostroh. Nemá ale čas se usadit. „Potřebuji Jiskru opět na bojišti,“ rozhoduje panovník.

Je třeba učinit přítrž řádění loupeživých bratříků, bývalých husitů, v Uhrách a také se vypořádat s dalším Hunyadim.

Ladislava Hunyadiho (asi 1433–1457), staršího ze synů nedávno zesnulého Jánose, Jiskra dopadne a přičiní se o jeho brzkou popravu za spiknutí proti králi.

Papežská zmínka

To už se Jiskrovi rýsuje další soupeř. Uherským králem se v roce 1458 stává Matyáš Korvín (1443–1490), druhý z Hunyadiho synů. Jiskra s ním válčí dlouho, ale nakonec souhlasí se smírem, a dokonce se v jeho službách stává vyjednavačem s Turky.

V roce 1462 pak na Korvínův příkaz zajme valašského knížete Vlada III. Draculu (1431–1477).

O Jiskrově významu svědčí mimo jiné i to, že ho historik Enea Piccolomini (1405–1464), pozdější papež Pius II., v roce 1447 zařadil mezi 43 nejvýznamnějších osobností své doby v knize životopisů De viris illustribus.