Na palubě ruské vlajkové lodi Suvorov vládne veselí. „Ať žije car!“ připíjejí si důstojníci. Panovníkovy narozeniny se přece musejí oslavit i na moři. Zrovna když je zábava v nejlepším, však přijde obávaná zpráva: Japonské válečné lodě jsou na dohled…

Bylo by to krásné překvapení pro cara – rozdrtit Japonce, s nimiž se už několik měsíců Rusové přetahují ve válce o nadvládu nad Mandžuskem a Korejským poloostrovem, a získat zpět pod kontrolu tolik důležitý přístav Port Arthur v době jeho narozenin.

Aspoň tak si to představují doma, v Petrohradě. Tam se také zrodil spásný nápad, že nezáviděníhodnou situaci Ruska u Port Arthuru může vyřešit jejich baltská flotila.

Viceadmirál Zinovij Rožestvenskij (1848–1909), který jí velí, nad tou představou jen zoufale krčí rameny. Jeho lodě jsou na moři déle než půl roku, cestou na Dálný východ obepluly polovinu světa, a kromě toho jsou zastaralé.

A posily, jež mu petrohradská admiralita pošle? Stará neudržovaná plavidla admirála Nikolaje Něbogatova (1849–1922), jimž se mezi důstojníky posměšně říká „samopotopitelná eskadra“!

Trpaslík pokořil obra

To japonské bitevní lodě do starého železa rozhodně nepatří. Je jich sice méně, zato jsou rychlejší a mnohem modernější. Ví to i admirál Heihačiró Togó (1848–1934), který postup ruské flotily bedlivě sleduje a jen doufá, že se nakonec přiblíží na dostřel.

Jeho chvíle přijde 27. května v Cušimském průlivu mezi Koreou a Japonskem.

Ruskou eskadru navíc zastihne plující v řadě za sebou, a rozhodne se proto pro klasický námořní manévr, který o 100 let dříve použil slavný Brit Horatio Nelson (1758–1805) u Trafalgaru – pošle své lodě kolmo před nepřítele, díky čemuž může naplno využít bočních salv, zatímco Rusové pálí jen z děl na přídi.

Důsledky jsou katastrofální. Dvě třetiny ruských lodí jdou ke dnu, 6000 mužů padne do zajetí, dalších 5000 umírá. Rusko po tomto debaklu ztrácí jakoukoliv vůli k boji a 5. září 1905 podepíše potupné mírové podmínky.