„Nazvěme to místo Aquae Pannoniae,“ prohlašují Římané, když se v 1. století n. l. za vlády císaře Claudia dostanou až na sever dnešního Rakouska. Vytvoří zde novou provincii Panonii a usadí se i v dnešním dolnorakouském Badenu.
Baron oškubal císaře
Už v 15. století patří městečko, pyšnící se 14 sirnými prameny chrlícími vodu teplou kolem 36 °C, k oblíbeným zastávkám císařů Svaté říše římské. „Vybuduji si zde letní rezidenci,“ rozhodne se nadšený rakouský císař František I. (1768–1835).
Baron Mikuláš II. Esterházy z Galanty (1765–1833) mu v roce 1813 za 65 000 zlatých (z toho 15 000 zlatých připadá na nábytek a 8000 zlatých na sousední pozemky) prodává dům na dnešním Hlavním náměstí číslo popisné 17, postavený zřejmě roku 1792 pod taktovkou rakouského architekta Johanna Nepomuka Amanna (1765–1834). Esterházy na obchodě pořádně vydělá, sám dům koupil za méně než polovinu…
Kasino zaberou Rusové
Poté, co si František I. zvolil Baden za své letní sídlo, z městečka se rázem stal magnet pro mondénní šlechtu a bohaté měšťany, kteří si sem jezdí léčit zdravotní neduhy.
V letech 1884–1886 zde proto podle plánů architektů Maximiliana Katschera (1858–1917) a Eugena Fassbendera (1854–1923) vzniká novorenesanční budova Tereziánských lázní.
Lázeňští hosté touží po zábavě, a tak se v období mezi 1. a 2. světovou válkou budova promění v obří kasino. Hráčům otevírá své brány 12. dubna 1934 a stává se prvním rakouským kasinem s celoročním provozem.
V roce 1944 si ale milovníci rulety a pokeru musejí nechat zajít chuť. Hráčské doupě se zavírá. Nastěhuje se sem ruské velitelství a jeho důstojníci se sbalí a odejdou až roku 1955.
Vánoční dárek pro princeznu
Arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský (1771–1847), syn císaře Leopolda II. (1747–1792), si jako do té doby jediný Habsburk prosadil sňatek se ženou protestantského vyznání.
Jeho milovaná choť Jindřiška Nasavsko-Weilburská (1797–1829) nejenomže nemusí konvertovat ke katolíkům, ale manžel jí dokonce nechává v Badenu postavit zámek Weilburg.
„Bude vám připomínat vaši německou domovinu, má drahá.“ S těmito slovy jí ho předává na Štědrý den roku 1821. Zámek po Jindřiščině smrti zůstává v majetku habsburských arcivévodů.
Císař Karel I. (1887–1922) sem v průběhu 1. světové války 21. listopadu 1916 přemisťuje armádní velitelství.
V závěru 2. světové války v dubnu 1945 budovu zachvátí požár a z někdejšího dárku pro princeznu zůstanou jenom obvodové zdi, které jsou později strženy.
Skladatel píše na okenice
Slavný německý skladatel Ludwig van Beethoven (1770–1827) má věčně hluboko do kapsy. Naštěstí se ale vždycky najde dost sponzorů, kteří mu lázeňský pobyt ochotně zaplatí.
Podivínský hudebník díky nim navštíví Baden během let 1804–1825 několikrát. Nepořádný nájemník nikde nebydlí dvakrát. Až v letech 1821, 1822 a 1823 si pronajme byt v horním patře domu na rohu Radniční ulice č. p. 10 u jistého Johanna Bayera.
„Zotavuji se, věřím, že síla koupelí potlačí, ne-li odstraní zlo…,“ píše odsud bratrovi. Kromě lázeňských procedur tu i komponuje. Když mu zrovna chybí papír, neváhá – k nelibosti majitele – popsat notami okenice.
Koupaliště pro dámy
Dámy z vyšší společnosti, které se v Badenu léčí, se chtějí nerušeně vykoupat tam, kde by je nesledovaly zvědavé oči mužů. Od roku 1831 se proto rybník dnešního bádenského rozária mění v dámské koupaliště.
Platí zde „Pánům vstup zakázán“ a ženy si svůj koupací čas mohou vychutnat. Dnes se hned vedle rybníka rozkládá zahrada plná růží. Na 75 000 m2 kvete na 300 000 růžových keřů celkem 800 různých odrůd.
Útočiště milenky
Dům s číslem 1 v Renngasse kupuje v roce 1846 obchodník s kancelářským zbožím Anton Schratt (1804–1883) se svou ženou.
V roce 1853 zde přichází na svět jejich dcera Kateřina (+1940), která se už jako šestiletá zamiluje do divadla. Rodiče jsou nešťastní. Nepomůže ani, když ji pošlou do internátní školy, stejně si prosadí svou.
V rodném městě pak v 17 letech debutuje jako host Vídeňské divadelní akademie…Rakousko-uherský císař František Josef I. (1830–1916) ji poprvé spatří na prknech, která znamenají svět, roku 1880 a brzy poté se Kateřina stává jeho častou společnicí.
Nejedno jejich milostné dostaveníčko proběhne právě v císařské rezidenci v Badenu. Kateřina to má z rodného domu kousek, i když v té době žije už většinou ve Vídni.
