Nejvyšší velitel obléhaného města vystupuje na hradby a obhlíží situaci. Dlouhé dva měsíce dokázal Vídeň bránit, ale teď docházejí síly. Přijde záchrana včas?

Významné postavení v zemi je Zdeňku Kašparu Kaplířovi ze Sulevic (1611–1686) předurčeno.

Jeho otec Albrecht Kaplíř (1583–1616) je významným plukovníkem a apelačním radou, dědeček Kašpar Kaplíř (1535–1621) zase zastává funkce císařského rady a zemského direktora.

K tomu, aby se mladý Kaplíř vyšvihnul na jejich úroveň, ho čeká ještě spousta práce, nakonec je ale oba svou slávou překoná…

Jde mu o statky

Studia v Nizozemí poskytují Kaplířovi vynikající vzdělání, ale on dává přednost vojenské kariéře. Slouží v saské armádě, v řadách té švédské se pak v roce 1639 účastní i vpádu do Čech, ale nakonec zůstane věrný své vlasti.

Je to ale především pragmatické rozhodnutí. Jeho dědeček byl jedním z popravených na Staroměstském náměstí po neúspěšném stavovském povstání a Kaplíř se dosud jen těžko domáhal zkonfiskovaného rodinného majetku.

„Došel k názoru, že když vstoupí do císařských služeb, bude mít šanci ten proces revidovat a statky získat,“ vysvětluje současný historik Jiří Mikulec.

Kaplíř vstupuje do císařského vojska v hodnosti generálstrážmistra a rychle stoupá po kariérním žebříčku. Dotáhne to až k postavení viceprezidenta dvorské válečné rady, což je jedna z nejvyšších armádních funkcí v zemi.

Bojuje proti Švédům, účastní se tažení do Milánska a válčí i ve Francii. Pak ale přichází nejsilnější nepřítel, kterému musí čelit.

Na poslední chvíli

Na Vídeň se v roce 1683 valí turecké vojsko. Kašparu Kaplířovi je už 72 let, ale stále je jedním z nejschopnějších, na které může císař spoléhat.

Vojenským velitelem Vídně sice jmenuje Ernsta Rüdigera ze Starhembergu (1638–1701), ale Kaplíř zaujímá druhé nejvýznamnější místo šéfa civilní administrativy.

Celkem 62 dní stojí v čele města, obklopeného nepřáteli, a v době Starhembergova zranění se ujímá i vrchního velení. Jeho obrana může využít zhruba 16 000 mužů a přes tři stovky děl, zatímco Osmané disponují až desetinásobnou přesilou.

„Odolali jsme osmnácti velkým tureckým útokům, devatenáctý už nezvládneme,“ uvědomuje si. Na poslední chvíli však dorazí polsko-habsbursko-německá armáda, v níž na bojišti v čele obávané jízdy zazáří především polský král Jan III. Sobieski (1629–1696).

Opomenutá legenda

Císař Leopold I. (1640–1705) se z Pasova, kam se uchýlil před osmanskou hrozbou, může vrátit domů. Za obranu Vídně povyšuje v prosinci 1683 Kašpara Kaplíře do hodnosti polního maršála.

Český vojevůdce se v tu chvíli sice cítí poněkud opomenutý, protože svou maršálskou šerpu a hůl obdržel až tři měsíce po Starhembergovi, ale i tak se navždy zapisuje do evropské vojenské historie.

V tu chvíli už však stárnoucí legendě zbývají pouhé tři roky života. Umírá bez dědiců 6. října 1686 a místo posledního odpočinku nalezne v kostele sv. Antonína Paduánského na svém panství v Milešově nedaleko Litoměřic.