Uprostřed temné noci a za průtrže mračen obyvatelé obléhaného města neúnavně prokopávají hráz přeplněného rybníka. Voda zanedlouho vyplaví tábor mongolských dobyvatelů, na vítěze v něm ale čeká hrůzné překvapení.

Invazní armáda se na počátku 13. století hrne do srdce Evropy. V roce 1241 se mongolská vojska valí na Moravu jak ze severu z Polska, tak od jihu z Uher.

V Čechách je připraven odrazit nápor dobyvatelů král Václav I. (1205–1253), celé jeho vojsko ale nakonec bojovat nemusí.

Do střetu s kočovníky zasáhne jen 8000 mužů, které panovník posílá na pomoc ohrožené Moravě. „V Evropě se nemusíš bát nikoho kromě českého krále,“ varovali prý rádci velitele invazní armády, prince Bátúa (1205–1255), vnuka samotného Čingischána (asi 1162–1227).

Možná i proto se Mongolové spokojí jen se zpustošením Moravy a pak odtáhnou do Uher a dál na jih.

Voda pomůže

Předtím ale svedou u Štramberka bitvu na úpatí hory Kotouč. Historie o jejím průběhu nemá dostatek informací a už dlouhá desetiletí se snaží odlišit skutečné události od legend.

„Tataři před Nanebevstoupením Páně vtrhli na Moravu, kde setrvali,“ uvádí kronika minoritů, dochovaná v Kolíně nad Rýnem. Nanebevstoupení Páně roku 1241 připadlo na 9. květen.

Mongolské hordy srovnají se zemí vesničku Tanov a rozbijí tábor u Štramberka pod vrchem Kotoučem. Obyvatelé obleženého města se sice s uchvatiteli nemohou měřit vojenskou silou, ale mají v záloze jinou taktiku.

V noci v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně využijí průtrže mračen, prokopají hráz nedalekého přeplněného rybníka a voda mongolské ležení zatopí. Dobyvatelé z místa odtáhnou a nadšení Štramberčané ráno nacházejí už jen opuštěný tábor. A v něm kožené měchy plné nasolených uší, uřezaných poraženým křesťanům…

Kořist v pytlech

Tatarský zvyk utínat zajatým nepřátelům uši popisuje už syrský kronikář a teolog Bar Hebraeus řečený Abulfaradaš (1226–1286).

Těmito barbarskými způsoby šokovali nájezdníci již své polské protivníky po vítězné bitvě u Lehnice 9. dubna 1241. „Padlo mnoho křesťanů, jimž Tataři uřízli po jednom uchu, naplnili jimi devět pytlů a poslali je velkochánovi do Asie na důkaz vítězství,“ píše polský historik Jan Dlugosz (1415–1480).

Ostatně právě v důsledku mongolského vpádu získává své jméno moravská obec Bezuchov jihovýchodně od Olomouce.

Na památku vítězství pod Kotoučem se od té doby koná ve Štramberku pouť a vzniká také tradice pečení štramberských uší – cukrářského výrobku z perníkového kořeněného těsta ve tvaru stočeného kornoutu, připomínajícího lidské ucho.

Zpočátku se tato pochoutka peče pod názvem „perníkové uši a ruce“, později se jí podle moravského kronikáře Gregora Wolného (1793–1871) začne říkat „tatarské uši“.