Leskne se zlatem a drahokamy a skrývá nejvzácnější výtvarná díla české gotiky, ale přesto jí bylo předurčeno stát se pouze honosnou slupkou pro ještě větší bohatství.
Karlštejn už se sedm let staví, když se Karel IV. (1316–1378) rozhodne zasvětit ho uložení říšských korunovačních klenotů a svatých ostatků. Velká věž proto dostává vlastní opevnění a ve druhém patře chrání srdce celého hradu – kapli sv. Kříže.
Jsou tu čtvery dveře s devíti zámky, pobité železnými pláty, a strážní jednotka obývá patro přímo nad kaplí.
Pod zlatou klenbou
Kapli o půdorysu 9 × 15 metrů vysvětí roku 1365 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi (†1380). Pozlacená klenba je posázena skleněnými čočkami, znázorňujícími hvězdy, Slunce a Měsíc, okna jsou zasklená polodrahokamy a tabulkami z křišťálu.
Kapli rozděluje kovaná zlacená mříž. Spodní část stěn je obložena leštěnými polodrahokamy, nahoře jsou stěny vyplněny 129 obrazy světců z dílny vrcholného představitele české gotiky Mistra Theodorika (před r. 1328 – před r. 1381).
Cesta do nebe
Karel IV. v kapli ukládá korunovační klenoty Svaté říše římské, zakládá si ale i na své kolekci relikvií. Kaple se později stává také místem uložení českých korunovačních klenotů. Ty sem ale převeze až císařův syn Václav IV. (1361–1419).
Karel má před touto svatyní takovou úctu, že do ní vstupuje pouze bos. „Když jdu nahoru po schodišti, připadám si, jako když stoupám do nebe,“ svěřuje se ve svém životopise Vita Caroli.
Když je z bílé černá
První pokusy o restaurování zejména nástěnných maleb zde probíhají už v roce 1891. Větší restaurátorské práce přicházejí až roku 1950 díky profesoru Bohuslavu Slánskému (1900–1980).
Na něj na počátku 80. let navazuje další z předních expertů Jan Pasálek (*1937), který pak vydává obsáhlou zprávu Restaurování nástěnné malby gotické v kapli sv.
Kříže ve 3 výklencích. „Jednalo se o malby postižené odpadáváním barevných vrstev i nešetrnými zásahy restaurátorů v minulosti,“ uvádí v ní a poukazuje zejména na problémy s reliéfními prvky a s černáním olověné běloby.
