Boleslav II. si roku 988 či 989 vede k oltáři svoji nevěstu a září spokojeností. Co na tom, že dáma už není zrovna mladice, hlavně že jí v žilách koluje krev králů a příbuzenské vztahy ji pojí s nejmocnějšími muži ve Svaté říši římské…
Kolik manželek měl český kníže Boleslav II. (asi 932–999), zůstává záhadou. Jménem jsou známé dvě, někteří historikové ovšem uvádějí, že mohl mít ženy i tři, a to s ohledem na velké časové rozpětí, v němž přišli na svět jeho potomci. Činí téměř 30 let! Nejvznešenější z knížecích manželek přitom byla podle všeho ta poslední…
Rodem vznešenější
„Emma Regina.“ Tento nápis se skví na denárech, vyražených v poslední třetině 10. století v Mělníku, tradičním sídle českých panovnic. Kdo byla tato žena, která se už v časech knížecích Čech mohla těšit z titulu královny?
Osobnost poslední choti Boleslava II. nedávala vědcům spát po mnohá desetiletí. Po původu majitelky mincí ethelredského typu se rozhodl pátrat již osvícenský historik Gelasius Dobner (1719–1790).
Ten její původ zasadil do Burgundska a byl přesvědčen, že tajemná Emma (někdy se v pramenech objevuje jako Hemma) byla dcerou tamního krále Konráda I. (asi 925–993).
„Byla rodem nad jiné ušlechtilejší, a což zasluhuje ještě větší chvály, ušlechtilostí mravů mnohem výtečnější,“ opěvoval onu dámu kronikář Kosmas (asi 1045–1125). Sice zmínil její vznešenou krev, ale historikům příliš nepomohl.
Podoba čistě náhodná?
Ti současní však mají o Emmině původu úplně jinou teorii než Dobner. Opírají se o nálezy nápadně podobných mincí, jako jsou ty české, a to ve Francii! I na nich se skví nápis „Emma Královna“.
V opise Žaltáře královny Emmy, který je uložen ve francouzské Remeši, se pak nachází vyobrazení ženy, jež se podobá tomu ve Wolfenbüttelském kodexu, na němž se urozená dáma klaní sv. Václavovi.
Je známo, že Boleslavova poslední choť u pražského dvora podporovala kult tohoto světce a také že iniciovala sepsání tzv. Gumpoldovy legendy, jež se stala součástí zmiňovaného kodexu.
Je tedy Boleslavova poslední manželka totožná se západofranckou královnou Emmou, chotí Lothara I. (941–986) a matkou posledního Karlovce na trůnu, Ludvíka V. (asi 967–987)?
Někteří francouzští kronikáři uvádějí, že panovnice zemřela v roce 988 v některém z burgundských klášterů, kde ji nechal uvěznit její sok v boji o moc, dolnolotrinský vévoda Karel (953–992/995). Podle současných českých historiků ji však čekal lepší osud…
Příbuzná s císaři
Přes její příbuzné v německé říši se Emmě nejspíš podařilo uniknout ze zajetí a oni také domluvili její sňatek s Boleslavem II., jehož knížectví v srdci Evropy tehdy zaujímalo impozantní rozlohu.
Na severu sahalo ke Krakovsku a Poodří, na východě až ke Kyjevské Rusi. Pro Emmu výhodná partie. Boleslavova země se navíc rozkládala dostatečně daleko, aby byla v bezpečí před francouzskými intrikami. A spokojen mohl být i český kníže.
Jeho nová žena na svět přišla jako dcera italského krále Lothara II. (asi 929–950). Když se později její matka Adéla Burgundská (†999) podruhé provdala, stal se Emminým otčímem sám císař Ota I. (912–973) a nevlastním bratrem Ota II. (955–983).
Za sjednáním sňatku mezi Boleslavem II. a Emmou v roce 988 nebo 989 pak nejspíš stál vlivný bavorský vévoda Jindřich II. Svárlivý (951–995), který v Říši tahal za mocenské nitky a jehož přízeň se českému knížeti náramně hodila.
