Vyrůstá jako sirotek, a to v poměrně chudých poměrech. Stále však pokukuje po běhu, který v oné době začne hýbat celým Finskem. Nakonec mu vynese slávu, stipendium na univerzitě a devět zlatých olympijských medailí.

Jeho světový rekord v hodinovce vydrží odolávat 17 let, rekord v běhu na 3000 metrů nikdo nepřekoná plných 13 let. 

Paavo Nurmi (1897–1973) se narodil do dělnické rodiny v přístavu Turku. Už jako dítě začne běhat spolu se svými kamarády. Každý den běhají jednou nebo dvakrát zhruba po pěti kilometrech a sní o profesionálním závodění.

V 11 letech uběhne Paavo patnáctistovku za krásných pět minut, pak ale musí na sport na nějaký čas zapomenout. Zemře mu totiž otec a jemu tak nezbude nic jiného než opustit školu a začít si přivydělávat na živobytí jako dělník v docích.

Sní o olympiádě

Ve svých 17 letech vstoupí do místního klubu Turun Urheiluliitto, kterému zůstane věrný po celou svou kariéru. Trénuje sám, ostatních se straní a v týmu platí za toho zakřiknutého. Běhá i při vojenské službě, vlastně kdykoli, když má volnou chvíli.

Finské občanské války v roce 1918 se nezúčastní, zůstane názorově i politicky neutrální. Jeho cílem je olympiáda roku 1920 v Antverpách, na kterou se den za dnem neúnavně připravuje. Je mu 23 a sní o jediném – vybojovat medaili. Víc než na jednu tehdy ani nepomyslí…

Pařížský triumf

Na stadionu v Turku to vře. V květnu 1920 tu Nurmi zaběhne závod na 3000 metrů za 8:36,2 minuty, a vytvoří tak svůj první národní rekord. Cesta do Antverp je tedy jasná. A neskutečně úspěšná.

Nurmi nastoupí třikrát na start a vybojuje čtyři olympijské medaile – tři zlaté a jednu stříbrnou.

O čtyřnásobný zlatý triumf ho připraví v běhu na 5000 metrů malý, ale houževnatý Francouz Joseph Guillemot (1899–1975), který Nurmiho poráží až v závěrečném finiši. Rekordy pak 27letý Fin trhá i o čtyři roky později v Paříži.

„Paavo Nurmi doběhl za hranice lidských možností,“ hodnotí jeho výkon francouzský sportovní magazín Le Miroir des Sports. Není to tvrzení nijak přehnané.

Jak jinak nazvat skutečnost, že Nurmi získá během šesti dnů pět zlatých olympijských medailí. Další úspěch pak přidá i o čtyři roky později v Amsterdamu…

Zákulisní intriky

Od počátku roku 1932 35letý Nurmi, jemuž se přezdívá „Létající Fin“, tvrdě trénuje, aby se mohl zúčastnit olympijských her v Los Angeles. Jaro toho roku však nic dobrého nepřinese.

„Jeho nepřátelé z řad vysokých atletických funkcionářů různých sportovních velmocí na něj uspořádali štvanici, ve které se jej snažili usvědčit z porušení tehdy extrémně přísných zásad amatérského sportu,“ podotýká současný spisovatel Jindřich Marek.

Odvolají se na to, že v Německu prý Nurmi požadoval při závodech nezvyklé náhrady za ubytování, kapesné a diety. Nic se tehdy neprošetřuje, rovnou se soudí. Finsko však Nurmiho nezavrhne.

Vyloučení z řad amatérů označí za nesmyslné a dovolí mu závodit alespoň doma. Svůj poslední závod vyhraje 37letý Nurmi v září 1934 ve Viipuri v běhu na deset kilometrů.

Foto: Wikimedia.org, paavonurmi.fi