Monstrózní děla se lidé snaží postavit už řadu staletí. Z těch největších jde skutečně strach, ale většina z mnohatunových gigantů se vlastně k válčení vůbec ani nehodí.

Stěhování se nekonalo

Americký moždíř Little David s ráží 914 milimetrů z roku 1945 má původně testovat balistické vlastnosti leteckých pum, může ale také vypouštět projektily o hmotnosti 1860 kilogramů do vzdálenosti 8,5 kilometru.

Má být trumfem v boji proti japonským opevněním, válka však končí dřív, než může k bojovému nasazení Little Davida dojít. Naštěstí. Přemístění děla vyžaduje jeho rozebrání na dvě části. Hlaveň váží 36 000 kilogramů, základna 93 000 kilogramů.

Pak přichází na řadu naložení na dva obří tankové tahače M25 a povolání buldozeru pro vyhloubení palebného postavení a jeřábu k usazení zbraně na místo.

Líná Mette nechce z města

Obří bronzová bombarda Faule Mette vzniká v německém Brunšviku roku 1411. Váží téměř devět tun a odpaluje kamenné koule o průměru 80 centimetrů. Během deseti let je v Brunšviku vyrobeno dokonce 94 podobných obléhacích děl.

Faule Mette je největší, ale tak těžká, že městské brány nikdy neopustí. Právě proto si vyslouží přezdívku Faule neboli Líná.

Absolvuje jen 12 přesně zaznamenaných výstřelů, z toho pět při obléhání města v letech 1492 a 1550 a zbytek na počest významných událostí.

Carova puška vystřelila jednou

Své mamutí dělo, zvané Car-puška, si pořídí ruský panovník Fjodor I. (1557–1598). „Je to asketa a nemluva, stvořený spíš pro klášter než pro panování,“ hodnotí ho jeho otec Ivan Hrozný (1530–1584).

V roce 1589 si přesto Fjodor od moskevského kovolitce Andreje Čochova (kolem r. 1545–1629) nechá vyrobit dělo o váze téměř 40 tun. S délkou 5,34 metru, a především s kalibrem 890 milimetrů je tehdy největší na světě.

Doklady o tom, že by se používalo, se nedochovaly, ale podle výzkumů z roku 1980 nejméně jeden výstřel zažilo.

Výroba rybníků na dálku

Největším dělem na kolech se v roce 1720 stává Džajvana, kterou si nechává odlít indický mahárádža Jai Singh II. (1688–1743). Váží 50 tun a její ráže činí 280 milimetrů. K přemístění je třeba čtveřice slonů. Džajvana si vystřelí jen jednou.

Osm dělostřelců po zapálení doutnáku pod 100 kilogramy střelného prachu a následné explozi přichází o život, zraněn je i sám přihlížející mahárádža. Dělová koule ovšem doletí do vzdálenosti 35 kilometrů a v kráteru na místě dopadu se utvoří rybník.

Každá rána mu ubližuje

Ráží 914 milimetrů disponuje britské dělo Mallet’s Mortar z roku 1857. Autorem je irský inženýr Robert Mallet (1810–1881), jehož zná historie spíš jako otce moderní seismologie.

Jeho moždíř je určen pro použití v krymské válce, ta ale skončí dříve, než je dělo dokončeno. Při zkouškách je vypáleno celkem 19 ran, každá z nich ale znamená poškození zbraně.

Projektily o hmotnosti přesahující 1000 kilogramů přitom dokážou překonat vzdálenost přes 2,5 kilometru.

Pařížanka ničí město

Dalekonosné obléhací dělo zvané Pařížanka používají Němci během první světové války při obléhání Paříže. Kanon o hmotnosti 256 tun s ráží 210 milimetrů má hlaveň dlouhou 28 metrů, která vzhledem ke své délce musí být vybavena podpěrou, aby se neprohýbala.

Téměř 100kilový projektil během své cesty k cíli, vzdálenému až 130 kilometrů, dokáže vystoupat do 40kilometrové výšky, což je na dlouhá léta rekord mezi dělostřeleckými náboji světa.

Celkem Němci vyrobí tři děla tohoto typu, která od 21. března 1918 zasypou Paříž více než třemi stovkami střel. V srpnu 1918 jsou ale odvezena zpět do Německa a zničena, stejně jako výrobní dokumentace.

Vlak plný jedné Dory

Těžký německý kanon Dora z roku 1941 lze v historických záznamech najít také pod názvem Gustav. Změna jména je ale jen trikem propagandy ve snaze vyvolat dojem, že podobných kousků mají Němci k dispozici víc.

Dělo s ráží 800 milimetrů a s délkou hlavně přes 32 metrů vypaluje granáty vážící až sedm tun do vzdálenosti 47 kilometrů. Ještě po 37 kilometrech letu dokáže náboj z Dory prorazit pancíř o tloušťce 1,5 metru. Dora je ale zoufale nepraktická.

Každý výstřel spotřebuje 1,75 tuny střelného prachu. K její přepravě je třeba 26 železničních vagonů a o její umístění do bojového postavení se musí starat 2500 ženistů.