Německo přestalo respektovat Versailleské dohody a začalo zbrojit. Dotkne se to podstatně i námořnictva. Pro řadu důstojníků, kteří se dosud plavili na osobních nebo nákladních lodích, je to vítaná příležitost. Během krize přišli o práci a museli vzít zavděk třeba kopáním příkopů.

V 15 letech na moři

To byl také případ Günthera Priena (1908–1941). Námořníkem se stal už v 15 letech, aby pomohl rodině s tíživou finanční situací.

Během osmileté služby a studií se postupně vypracoval ze stevarda až na čtvrtého důstojníka na velké zaoceánské lodi SS Hamburg. Osvojil si práci s telegrafem, samotné řízení lodi, velení a leccos se dozvěděl i o zákonech platících na moři. S tzv.

velkou hospodářskou krizí jsou mu ale získané vědomosti k ničemu. Musí se spokojit s podřadnou prací.

Hlavně být ve straně

Na lepší časy se Prienovi začíná blýskat s rokem 1933. Tehdy se v Německu dostávají k moci nacisté a on rychle vstupuje do NSDAP. Zároveň těží z jejich podpory, kterou věnují válečnému námořnictvu.

Už v průběhu roku 1933 prochází základním vojenským výcvikem a absolvuje kurz pro důstojníky. Následně nastoupí službu na křižníku Königsberg.

K ponorkám, nejúčinnější zbrani Kriegsmarine (označení německého válečného námořnictva v letech 1935–1945), se dostává až s rokem 1935.

Z lovců kořistí

Posádku německé ponorky obvykle tvoří 45 mužů. Na podmořskou výpravu se společně vydávají vždy zhruba na měsíc bez ohledu na to, zda na ně doma čekají manželky a děti. Hluboko pod hladinou stráví i vánoční svátky, pokud to služba vyžaduje.

Všichni němečtí ponorkáři jsou na ni patřičně hrdí, patří mezi elitu námořnictva a vesměs chtějí bojovat za svou zemi. Nadšení a optimismus z nich vyprchávají až postupem válečných let, kdy se z lovců sami postupně stávají lovnou zvěří.

Zvláště poté, co se Spojencům podařilo prolomit jejich šifrování prostřednictvím přístroje Enigma…

Život v hluku a zápachu

Život v ponorce není žádný med. Muži se musejí vyrovnávat se stísněným prostorem, kde nikdo nemá špetku soukromí. O patrové postele se posádka dělí. Musí být neustále připravena zaujmout bojové postavení, pokud to bude třeba.

V ponorce není zrovna čistý vzduch. Vynořit se nad hladinu a nadýchat se ho však může být životu nebezpečné. V takových případech velitelé ponorek riskují, že je zahlédne nepřátelský letoun. V plavidle je také neustálý rámus.

Nemusejí se holit

Ač je plnovous v armádě obecně zakazován, námořníci na ponorkách mají výjimku. Ostatně oholit se v ponorce docela dobře nejde. Vody má posádka málo, takže s hygienou to není bůhvíjaké, podobně jako třeba s výměnou oblečení. Němečtí ponorkáři do služby tradičně oblékají modré uniformy.

Ocenění in memoriam

Na počátku války Německo disponovalo 57 ponorkami, ale jejich počet rychle narůstal. O 60 procent z nich však třetí říše během konfliktu přišla a ze 40 000 mužů, sloužících na ponorkách, jich zahynulo 28 000, dalších 8000 padlo do zajetí.

Osud nepřál ani Güntheru Prienovi, který se v samém začátku války proslavil odvážným průnikem na britskou námořní základnu ve Scapa Flow. Sklidil za to nejvýznamnější ocenění. Povýšen na korvetního kapitána už byl však in memoriam.