Na provazech se houpe několik oběšených těl. Opodál se navíc připravuje hranice. V centru Florencie se bude upalovat. V plamenech nemá skončit čarodějnice, ale jeden z předních zástupců Bílých. Toskánskou metropolí totiž zmítají nepokoje. Je pravda, že propukly na netradičním místě a navíc z čiré zbrklosti?
Ve Florencii to vře. Město sice na konci 13. století bohatne a vzkvétá, na druhou stranu má ovšem nakročeno k občanské válce.
„Lidé si mezi sebou začali závidět a nad sebe se vytahovat a dopouštěli se mezi sebou mnoha vražd a pobíjeli se ve rvačkách,“ popisuje kronikář Giovanni Villani (asi 1280–1348).
Měšťané, kteří mají za to, že na nich urození páchají stále více násilí, proto roku 1293 prosadí zavedení ústavy nazvané Nařízení spravedlnosti. Do čela republiky navíc dosadí gonfaloniereho, jehož volí zástupci cechů.
Od moci odříznutá šlechta to nenechá jen tak. Metropolí na řece Arno záhy v rámci soupeření Bílých a Černých poteče krev…
Volání po masakru
„Chopme se zbraní a běžme na náměstí. Zabíjejme přátele i nepřátele z řad měšťanstva,“ nabádá urozený Berto Frescobaldi. Přední šlechtici se brzy po přijetí sporné ústavy sejdou na okraji města k poradě.
Padnou při ní i extrémní návrhy na zmasakrování nepřátel. Nakonec se ale velmoži shodnou na tom, že postačí, když se zbaví lidového vůdce Giana della Belly (asi 1240–1306), v němž vidí původce všech svých momentálních potíží.
Úkolu se ujme rytíř Corso Donati (asi 1250–1308), který plánuje politika zatknout a popravit. Della Bellovi se ovšem podaří z Florencie včas uprchnout.
Nová konkurence
Obličej Corsa Donatiho se krabatí zlostí. Plánované povstání a převzetí moci šlechtou potlačí městská milice. Také jeho pokusy odstranit ústavu skončí neúspěchem. A aby toho nebylo málo, má nové konkurenty.
„Koncem roku 1295 se mocná frakce Cerchiů otevřeně postavila proti frakci, kterou vedli Donatiové,“ uvádí anglický historik Christopher Hibbert (1924–2008). Znepřátelené rody se mimo jiné rozcházejí v politice vůči papeži.
Zatímco Donatiové ho chtějí podporovat, Cerchiové by naopak rádi omezili jeho moc. Prvním zmíněným se začne říkat Černí, jich rivalům pak Bílí.
Bitka při funusu
Náměstí Piazza de Frescobaldi je plné zachmuřených lidí. Množství občanů se na něm sešlo, aby se zúčastnilo pohřebního procesí. V prosinci 1296 ve čtvrti zemřela jistá významná dáma.
Na pohřeb neprozřetelně dorazí jak zástupci Donatiů, tak Cerchiů, kteří si sednou na dřevěné lavice proti sobě. „A tu jeden z nich – buď aby si upravil šaty, nebo z jiné příčiny – povstal a stanul,“ líčí kronikář Dino Compagni (1255–1324).
Atmosféra ve městě je tehdy tak napjatá, že muži na druhé straně okamžitě vyskočí a tasí meče. Protivníci učiní totéž a dojde na bitku, kterou s vypětím všech sil ukončí nestranní diváci.
Pouliční nepokoje
Vzduch prořízne hlasitý výkřik a vržený oštěp, jenž proletí těsně kolem Donatiho hlavy. Prakticky ihned po pohřbu zachvátí Florencii pouliční nepokoje. Na jejich začátku se Corso Donati pokusí zlikvidovat Guida Cavalcantiho (1259–1300), vlivného člena Bílých.
Zavražděn má být během pouti do španělského Santiaga de Compostela. Básník a přítel Danta Alighieriho (1265–1321) se ovšem o plánovaném atentátu dozví a vrátí se do Florencie. Zde zburcuje Cerchie a na koních se s nimi vydává Corsa najít.
Když rytíře objeví, mrští po něm oštěpem, ale mine. Na ulici se v té chvíli vyhrne dav Černých a situace se rázem otočí. Donatiové se dají do pronásledování Guida, jemuž poraní ruku.
Odchod do vyhnanství
Za zády Corsa Donatiho se ztrácí silueta Florencie. Velmož si postupně znepřátelil většinu obyvatel města. Při honbě za bohatstvím si totiž přisvojil i majetek své tchyně.
„To už ale přetekla trpělivost… Corso byl pokutován a vypovězen z města,“ přibližuje Hibbert další dění. Velmož po odchodu z Florencie kontaktuje Svatého otce a požádá ho, aby mu pomohl zlomit moc Cerchiů.
Bonifác VIII. (1235–1303), usilující o absolutní papežskou moc v Evropě, nadšeně souhlasí.
Popravy a upalování
Po Piazza Santa Trinita teče krev. Náměstí v srdci Florencie je svědkem další potyčky mezi Bílými a Černými. Bitka tentokrát končí useknutým nosem Ricoverina de Cerchi. V roce 1301 dorazí k městu papežův emisar hrabě Karel z Valois (1270–1325).
Obyvatelům Florencie nakonec nezbude než mu otevřít brány. Ačkoli sem oficiálně přijíždí jako mírový vyjednávač, ve skutečnosti má zajistit, že toskánská metropole přejde do rukou Černých. A tak se i děje.
Jakmile se do Florencie vrátí vyhnaný Donati, začnou čistky. Většina předních Bílých, včetně slavného básníka Danta Alighieriho, už je ale pryč. A ti, co zůstanou, dopadnou špatně.
„Byli odsouzeni k trestu smrti pověšením, stětím či upálením,“ vypočítává Hibbert. Na začátku roku 1302 boje utichají. Černí triumfují a Donati přebírá otěže moci…
Vojsko egyptského sultána Kálila (1263–1293) se chystá na tažení. V roce 1291 s ním mamlúcký vládce dobývá Akkon, poslední baštu křižáků ve Svaté zemi. Poté si s armádou podrobí Arménii. V roce 1293 se ale stane obětí atentátu.
Po dlouhých 24 letech je Marco Polo (1254–1324) opět doma v Benátkách. Na cestu se slavný kupec vydal v roce 1271 a urazil během ní okolo 24 000 kilometrů. S řadou pokladů a zážitků se vrací do města na lagunách v roce 1295.
Podle legendy mu anglický guvernér skotského města Lanark zabil milovanou ženu. Co skutečně stálo za vystoupením Williama Wallace (asi 1270–1305) proti Angličanům, ale není známo. V roce 1297 měl už kolem sebe malou armádu.
Je jí jen 12 let, a už se vdává. Na pocity se jí nejspíš nikdo neptá. O ruku polské princezny Elišky Rejčky (1288–1335) si totiž v roce 1300 řekl český král Václav II. Sňatkem s ní si chce pojistit i zisk polské koruny.
Král Přemysl II. Velkopolský je celý zalit krví. 8. února 1296 byl přepaden na panovnickém dvorci v Rogožně. Sice se srdnatě brání, nakonec je ale přemožen a zabit. Kdo stál za jeho vraždou, není dodnes jasné.
Nevelké Monako má nového vládce. Osmého ledna 1297 vnikne do pevnosti v převleku za františkánského mnicha janovský šlechtic Francesco Grimaldi a se svými muži se ho zmocní. Založí tak vládu, která trvá v Monaku dodnes.
Do Říma míří zástupy věřících. Papež Bonifác VIII. totiž prohlásil rok 1300 za svatý. Lidé tak mohou ve Věčném městě dosáhnout úplného odpuštění svých hříchů. Pro rozhřešení sem údajně zamíří až 2 000 000 osob.
Elitní francouzské vojsko se vzpamatovává z porážky. 11. července 1302 ho u Courtrai (v dnešní Belgii) přemohla vlámská domobrana. Její členové po bitvě ukořistili množství rytířského vybavení, včetně zlatých ostruh.