„Posedl ho zlý duch,“ šuškají si dvořané o nejmladším synovi Ludvíka II. Němce v roce 876. Tehdy jsou zřejmě poprvé svědky záchvatu, při němž se ani ne 40letý muž svíjí v hrozných křečích po podlaze královského paláce.
„Ludvík Němec potom přikázal, aby jeho syn v doprovodu biskupů navštěvoval svatá místa a snažil se vysvobodit ze spárů démonů pomocí zázračného působení křesťanských relikvií,“ uvádí současný historik Petr Čornej.
Podle všeho Karel III. (839–888), jemuž historie přisoudí přídomek Tlustý, trpí epilepsií. Znalosti tehdejších lidí si s touto nemocí nedokážou jinak poradit…
Loutka v rukou papeže
Krátce nato Ludvík II. Němec (asi 806/810–876) umírá a Karel se jako pravnuk samotného císaře Karla Velikého (747–814) stává důležitým mocenským hráčem. Ne že by on sám chtěl, na to ho příliš omezuje jeho zdravotní stav a zřejmě i mentální schopnosti.
Poddajný muž se stává loutkou v rukou jiných. Podle otcovy poslední vůle se o moc dělí se svými dvěma staršími bratry – Karlomanem (asi 830–880) a Ludvíkem Mladším (830/835–882). Na temnou dobu středověku mezi sourozenci panuje nezvyklá shoda.
Snad je dána i Karlovou indispozicí, tento muž se zkrátka nepyšní žádnými ambicemi. Poté, co Karlomana postihne mrtvice, ovšem spadne Karlovi III. do klína italská koruna.
Apeninský poloostrov je však tehdy hodně neklidným místem, kde mezi sebou soupeří světská a církevní moc. Když Guy II. ze Spoleta (†882/883) vpadne na území Papežského státu, rozhodne se Svatý otec Jan VIII. (†882) žádat o pomoc u Karla.
Na oplátku mu nabízí císařskou korunu. Karel III. na to slyší a po vzoru svého slavného praděda se nechává 12. února 881 v Římě korunovat císařem. Janovi VIII. však v jeho boji proti vlivným italským feudálům nepomůže. Na to jeho kapacita prostě nestačí.
Proti Vikingům je bezmocný
Když v roce 882 umírá druhý z Karlových bratrů, Ludvík Mladší, spadne císařskému epileptikovi do klína i západofrancké území. S tím, které sám zdědil po otci, společně s Itálií nyní de facto pod svou vládou obnovuje říši, již kdysi vytvořil Karel Veliký.
Na to, aby jí spolehlivě vládl, však jeho pravnuk nemá… Přes kanál La Manche se do Západofrancké říše valí hordy bojechtivých Vikingů. Karel III. je vůči nim bezradný. Neposkládá armádu, s níž by se zuřivým útočníkům mohl postavit. Stravuje ho panika.
Raději nájezdníkům ze severu vyplácí horentní sumy ve zlatě a stříbře, aby si u nich zajistil mír. Nestačí to. V listopadu 885 se Vikingové objevují před branami Paříže. Připlouvají na stovkách lodí po řece Seině.
Metropoli Západofrancké říše se jim však ani během několikaměsíčního obléhání pokořit nepodaří. Zásluhu na tom má především pařížský hrabě Odo (asi 857–898).
Když se pak na bojišti přece jen ukáže Karel III. s vojskem a nedokáže situace využít k tomu, aby Vikingy vykázal do patřičných mezí, začíná Odo zuřit.
„Takový zbabělec nám nemůže vládnout,“ reptají i další velmoži napříč územím, kterým Karel III. panuje. V průběhu roku 887 se nejspíše zhoršuje i jeho zdravotní stav – chvíli se za něj pokouší ujmout moci jeho manželka Richardis (asi 840–894/896)…
Nechá si vrtat do lebky
Jejich svazek zůstal bezdětný, dědice nezplodili. Ve Východofrancké říši se tak vlády místo Karla III. ujímá Karlomanův levoboček Arnulf Korutanský (asi 850–899), ta Západofrancká připadne Odovi, císařskou korunu si uzurpuje Guy III. ze Spoleta (†894).
Říše Karla Velikého je rozsápána na kusy a Karel III. ani neprotestuje. Uchyluje se do ústraní na své statky v jižním Německu. Jeho utrpení však ještě nemá být konec.
Důvěřivý excísař naletí jakémusi šarlatánovi, který mu slibuje, že ho zbaví epileptických záchvatů. Kvůli tomu si od něj nechává vyvrtat otvor do lebeční kosti. Nejenže mu zákrok nijak nepomůže, naopak uspíší jeho smrt. Ubožák Karel umírá v ukrutných bolestech tři měsíce poté, co se vzdal trůnu.
