Samozřejmě o tom slyšela. Kdo z evropských panovnických dvorů ostatně také ne?! Mladý španělský král Alfons XII. oplakává svoji manželku, která zemřela jen několik měsíců po svatbě, aniž by mu dala dědice. Ti dva se přitom milovali už od dětství, o to větší je to rána…
Marie Kristýna Habsbursko-Lotrinská (1858–1929) se zadumaně prochází po pláži akvitánského přímořského letoviska Arcachonu. Přijela sem z Vídně v doprovodu své matky, aby se setkala se španělským králem Alfonsem XII. (1857–1885).
Je jasné, co naaranžované shledání znamená. Panovník se vysloví už na první schůzce, kdy Marii Kristýnu, pravnučku císaře Leopolda II. (1747–1792), požádá o ruku. Co dáma odpoví? Je v pozici, kdy nemůže říct ne.
I když si uvědomuje, že svazek, do něhož vstoupí, není motivován city, ale politikou…
Dotlačeni do svatby
„Vždy budu až ta druhá,“ říká si v duchu Marie Kristýna. Ví, že Alfons XII. nepřestává truchlit po své první ženě Mercedes (1860–1878), která zemřela na břišní tyfus jen o rok dříve.
Z veselého mladíka se poté stal zasmušilý, melancholický muž, který holduje pití a prohání dámské sukně. Do dalšího sňatku ho víceméně dotlačilo jeho okolí s tím, že musí zplodit dědice trůnu.
Zvláště po neúspěšném atentátu, který byl na něj spáchán v září 1879, se přípravy na novou svatbu zintenzivňují. Mezi Madridem a Vídní létají zprávy o zajištění budoucí královny.
Pak Marie Kristýna předstupuje před svého strýce Františka Josefa I. (1830–1916) a oficiálně se vzdává svých práv k rakouskému domu, formálního postu představené Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze a všech statků na území habsburské říše. 29. listopadu 1879 se v Madridu koná její svatba.
Domácí chlad
Není šťastná. Rodačka z jihomoravských Židlochovic, kde její rodině patřil zámek, brzy po sňatku pocítí chlad, který vůči ní chová její manžel. Vše se ještě stupňuje poté, co Marie Kristýna přivádí na svět dvě dcery.
Alfons XII. stěží zakrývá rozladění, že nejde o syna. Zatímco prostí Španělé krále milují – i proto, že po letech zmatků zavedl opět v zemi klid a mír –, rodinná pohoda je v nedohlednu. U mladého panovníka navíc propuká tuberkulóza.
Svůj zdravotní stav před veřejností tají a vrhá se po hlavě do další práce. Marie Kristýna je potřetí těhotná, když její choť v nedožitých 28 letech v listopadu 1885 umírá. Celé Španělsko teď s napětím očekává, co se královně narodí…
Získá si respekt
„Je to syn!“ jásá v květnu 1886 celá země. Novorozeně se automaticky stává novým králem jako Alfons XIII. (†1941). Španělsko do jeho plnoletosti bude zatím spravovat jeho matka. Své role se Marie Kristýna zhostí důstojně.
Odvrhne přepych a soustředí se jen na synovu výchovu a na to, aby zemi zajistila další roky prosperity. Zavazuje se respektovat ústavu. I když za jejího panování přichází Španělsko v důsledku války s USA o zámořské kolonie, lidé jí to za zlé nemají.
Jejich obdiv si Marie Kristýna mimo jiné získá svou odvahou, když se v roce 1887 proletí v balonu. Roku 1902 předává vládu synovi a stahuje se do ústraní. Napříště se věnuje jen charitě, i když si k ní Alfons XIII. často chodí pro rady. Její smrt v roce 1929 jej zdrtí.
Foto: meisterdrucke.org, wikimedia.org, Národní muzeum
