„Mluví čínsky i anglicky, takový člověk by se nám mohl hodit,“ řekli si zástupci britské vojenské tajné služby v Číně. Bill Chong se tedy stává tajným agentem. Přitom v rodné Kanadě ho nechtěli vzít ani do armády.
Tajný agent 50. William „Bill“ Gun Chong (1911–2006) je hrdý nejen na své krycí jméno, ale především na to, že s ním jeho noví šéfové nezacházejí jako s druhořadou osobou.
Toho si zažil dost v rodném Vancouveru, kde vyrůstal v době, kdy se tam na čínské přistěhovalce dívali s despektem. Nezbývalo jim než vykonávat podřadná povolání, nesměli volit, a dokonce nemohli ani chodit s „bílými“ Kanaďany na veřejná koupaliště.
Bill Chong však na Kanadu nezanevřel, i když tam dlouho nevěděli, že jinde ho uctívají jako válečného hrdinu…
Do armády nesmí
Bill Chong si nestěžuje. Pracuje pilně jako šofér, sloužící, kuchař. Když vypuká druhá světová válka, zachová se jako vlastenec, chce narukovat do kanadské armády. „Přece jim nebudeš sloužit,“ zrazují ho někteří lidé z jeho komunity.
On to však vidí jinak, jako možnost být si rovný s ostatními obyvateli země javorového listu. Čeká ho však studená sprcha. „Číňany nebereme,“ odmítají ho náboráři. V té době má Bill i jiné starosti.
V Kantonu mu zemřel otec a on odjíždí v roce 1941 do Hongkongu za sestrou, aby vypořádali jeho pozůstalost. Celé řízení se nečekaně vleče, až přichází prosinec 1941 a Japonci zaútočí na tuto britskou základnu v Asii.
Počínají si razantně a neobyčejně krutě vůči obyvatelstvu i spojeneckým vojákům.
Krutost ho zasáhne
Na chodníku leží důstojník, ještě mladý, patrně Američan nebo Kanaďan. Je zraněný. „Dejte mi napít,“ žádá japonského vojáka. Ten ale sáhne po zbrani a zastřelí ho. Výjev, který viděl Bill Chong z okna svého hongkongského příbytku, jím otřásl.
„Musím pryč, do Číny, a budu proti těm japonským zmetkům bojovat,“ říká si. Má v plánu připojit se k čínskému odboji, nakonec ho ale naverbují Britové.
Dostává za úkol pomáhat uprchlým válečným zajatcům uniknout z okupované jižní Číny a Hongkongu do bezpečí za spojenecké linie. Zároveň má pašovat léky potřebným a přinášet důležité zpravodajské informace. Bill ví, že v této misi jde o krk.
Kope si hrob
Putuje krajinou v hadrech a s holí. Je dutá, ukrývá v ní léky a důležité dokumenty. Někdy musí urazit i 50 kilometrů za den a pak spát na holé zemi. Často je k smrti vyčerpaný, na těle i na duchu. A občas kousíček od smrti.
Jednou ho i s průvodcem načapá v úkrytu japonská hlídka. Napřed jim uštědří nakládačku, pak je donutí vykopat si vlastní hroby. „Máme vás zastřelit, nebo vám useknout hlavu?“ dávají jim „velkoryse“ na vybranou. Bill se rozhodne pro kulku.
Už se loučí se světem, když jeho společník vytahuje průkaz bývalého japonského zpravodajského důstojníka.
Podaří se mu přesvědčit nepřítele, že je jedním z japonských agentů… „Nevím, kolik jsem zachránil lidí, nevedl jsem si záznamy, to by bylo nebezpečné, možná pár stovek,“ prohlásil po válce Bill Chong.
V roce 1946 dostává od hongkongského guvernéra nejvyšší britské vyznamenání, jež se uděluje cizincům. Jako jediný Kanaďan čínského původu!
