V pražské japonské čajovně Jokohama je zase nával a dva majitelé se musejí hodně otáčet, aby ho zvládli. Přitom mají času tak málo, když chtějí napsat všechny knihy, které se jim líhnou v hlavě…

Sládek Josef Hloucha z Podkováně u Mladé Boleslavi se svou ženou Annou přivedou na svět postupně pět dětí.

A hned dva jejich synové, Karel (1880–1957) a Josef (1881–1957), se za pár desetiletí stanou neodmyslitelnou součástí každé literární a koneckonců i všeobecné české encyklopedie.

Autor hororu

Karel Hloucha vystuduje právnickou fakultu, ale spokojí se s místem soudního a finančního úředníka. Mnohem více než po právnické kariéře touží psát fantastické příběhy.

Nejprve následuje technologický styl Francouze Julese Vernea (1828–1905) svými romány Zakletá země nebo Pozoruhodné Jiříčkovo cestování, pak podlehne sociálně utopickým myšlenkám Angličana Herberta George Wellse (1866–1946) a stvoří Sluneční vůz či Podivný osud Rip van Winkla. A sklánějí se před ním i milovníci filmu, protože právě Karel Hloucha je autorem scénáře k uznávanému českému hororu z roku 1924 Příchozí z temnot.

V meziválečném období už Hloucha ale postupně zaznamenává ústup ze slávy.

„Kromobyčejné příběhy bizarních, děsivých až i příšerných námětů a bujné, až horečné fantazie, spíš senzační než hluboké literatury kratochvilné,“ zní poněkud příkrý posudek nakladatelství Vilímek na jeho díla.

Sní v muzeu

O půldruhého roku mladší Josef Hloucha, zvaný Joe, také nastupuje úřednickou dráhu, ale od malička touží po exotických dálkách. Nezajímá ho otcův sen, aby některý ze synů převzal rodinný pivovar, raději se nechá zaměstnat v Náprstkově muzeu.

Obdivuje japonské sbírky, učí se japonsky se a tato země ho natolik nadchne, že ještě rok předtím, než dostane příležitost se do ní podívat, napíše v roce 1905 svůj první román Sakura ve vichřici.

Publikuje odborné články o Japonsku a přidává další beletristická díla s japonskými náměty Vzpomínky na Japonsko či Dopisy neznámého.

Úspěšná čajovna

Joe se stává všeobecně uznávaným odborníkem na Japonsko, shromažďuje sbírky, přednáší doma i v Evropě. Během jedné cesty se v Japonsku dokonce ožení s dívkou Tamou.

Čajovna s obsluhou dívek v kimonech, kterou původně s bratrem Karlem otevřeli jen v rámci Jubilejní výstavy obchodní a živnostenské komory v roce 1908, je tak úspěšná, že je po skončení expozice přemístěna do paláce Lucerna a stává se až do začátku první světové války vyhledávaným cílem Pražanů.

„Pomohl u nás vytvořit obraz romantického Japonska, které v té době už vlastně přestávalo existovat,“ podotýká japanoložka a kurátorka Náprstkova muzea Alice Kraemerová.

Hlouchovy sbírky, shromážděné v jeho vile Sakura v Roztokách u Prahy, v roce 1943 odkupuje Náprstkovo a Zemské muzeum v Praze, zbytek o dekádu později věnuje státu za příslib doživotní penze.

Foto: Wikimedia.org, Národní Museum