Kolem půl druhé v noci s hrůzou zjistí, že olomoucká synagoga hoří. Ignaz Kohn se žene k telefonu, jenže ten je němý, někdo ho zřejmě odpojil. Rychle se proto oblékne, aby doběhl pro hasiče. Bohužel němečtí vojáci, kteří obklíčili rabínský dům, ho nikam nepustí…

Židovská komunita v Olomouci prožívá na konci 19. století šťastné období. Díky podnikání ve sladovnictví během několika dekád výrazně zbohatla a dokázala se prosadit i ve veřejném životě a kultuře.

Jedním ze symbolů společenského vzestupu olomouckých Židů se má stát nová synagoga. Představitelé obce pro ni zakoupí pozemek na náměstí Marie Terezie (dnešní Palachovo náměstí) a prestižní zakázku svěří architektovi Jakobu Gartnerovi (1861–1921).

Přerovský rodák navrhne i sousední rabínský dům s kancelářemi, společenským sálem, velkou knihovnou a několika byty. V roce 1897, po dvouleté výstavbě, je skvostná synagoga dokončena a slavnostně zasvěcena.

Stála více než čtvrt milionu zlatých, a jak líčí současný literární historik a judaista Daniel Soukup, „vyčnívala nad všechny ostatní budovy, které ji obklopovaly“.

Neznámý žhář

Trojlodní svatostánek v orientálně-byzantském stylu se stává přirozeným centrem židovského života v hanácké metropoli. Je vybaven horkovzdušným topením a jeho kupole se tyčí do výšky téměř 40 metrů.

Dovnitř se vejde téměř 750 věřících, kteří se už nemusejí tísnit v několika provizorních malých modlitebnách, rozesetých po celém městě… Honosná synagoga bude olomouckým Židům sloužit do roku 1939. V noci z 15. na 16. března, kdy už město okupují německé jednotky, ji někdo zapálí.

Některé prameny uvádějí, že požár založili žháři z řad českých fašistických spolků, jiné naopak zmiňují olomoucké Němce, sympatizující s nacisty.

Milionová škoda

Plamenů si jako první všimne správce synagogy Ignaz Kohn, který bydlí v sousedním rabínském domě. Němečtí vojáci hlídkující v okolí mu nedovolí doběhnout pro hasiče. Ti sice nakonec přijedou, ale požár zpočátku hasit nesmějí.

Na příkaz Němců mají pouze dohlédnout na to, aby se oheň nerozšířil do okolí. Podle dobových policejních záznamů bude synagoga hořet až do odpoledních hodin 16. března. Živel vážně poškodí dřevěnou kupoli a část interiérů, údajně shoří i varhany.

Přivolaný odhadce vyčíslí celkovou škodu na milion korun, Kohn se však od něj dozví i dobrou zprávu – synagogu bude možné obnovit…

Marné protesty

Bohužel Němci o opravu svatostánku nestojí. Požár jim poslouží jako záminka k jeho zbourání! Na to ale olomoucká židovská obec momentálně nemá dostatek peněz, a tak musí ruinu synagogy za směšnou částku prodat městu, jež uhradí demolici ze svých prostředků.

Do března 1940 honosná stavba zmizí z povrchu zemského. Spolu s ní je zbourán rabínský dům, který přitom plamenům unikl! Židé proti zvůli okupační moci protestovali marně. Z překrásné olomoucké synagogy se podaří zachránit jen pár předmětů.

Jde hlavně o šest oken s barevnými vitrážemi a několik vyřezávaných dřevěných lavic, které později skončí v synagogách v Lošticích a Krnově.