Na vídeňském dvoře ho uznávali a velmi dobré mínění o českém šlechtici měl i sám císař František. V rakouské armádě to Ferdinand hrabě z Bubna a Litic dotáhl až na polního podmaršálka.

Vyznamenal se v bojích s Francouzi a vděční obyvatelé Ženevy po něm ve městě pojmenovali ulici…

Podstatnou část dětství prožil na zámku v Zámrsku u Vysokého Mýta, kde se narodil. Když ho Bubnové z Litic prodali, Ferdinand (1768–1825) se přestěhoval k dědečkovi do nedalekých Doudleb nad Orlicí.

Stejně jako valná část jeho předků si zvolil vojenskou kariéru. Již ve svých 16 letech vstupuje do rakouské armády a začíná jako kadet u dělostřelců. Slouží v Haliči a poté v Uhrách, kde roku 1788 projde bojovým křtem ve válce s Turky.

Nadřízeným neunikne jeho talent, vytuší, že by to jednou mohl dotáhnout opravdu daleko.

Sklízí úspěchy

Generál František Josef Kinský (1739–1805) mu pomůže k rychlé kariéře. Během služby u dragounů je Ferdinand rychle za sebou povyšován a v roce 1800 získává již hodnost podplukovníka.

„Zároveň se stal generálním adjutantem (pobočníkem – pozn. red.) arcivévody Karla i samotného císaře Františka a také členem Dvorské válečné rady,“ dodává současný publicista Miroslav Krupička.

Po vypuknutí napoleonských válek (v letech 1803–1815) hrabě z Bubna a Litic sbírku svých úspěchů dál rozšiřuje.

V roce 1809 je povýšen do hodnosti polního podmaršálka a brzy poté – při vyjednávání o míru s Napoleonem (1769–1821) – se projeví i jako velmi schopný diplomat. O tři roky později, během krátkého spojenectví Rakouska s Francií, ho Vídeň pošle do Paříže.

Speciální úkol

Brzy už ale Ferdinand zase vytáhne s vojskem do pole. V říjnu 1813 zasáhne do bitvy národů u Lipska. Za hrdinství v této řeži si hrabě vyslouží nejvyšší rakouské vojenské vyznamenání – Vojenský řád Marie Terezie.

Záhy spojenci začnou rychle postupovat k francouzským hranicím, Ferdinand ale dostává za úkol vyhnat Francouze ze Švýcarska. V prosinci 1813 je vytlačí ze Ženevy, místní obyvatelé mu jako poděkování udělí čestné občanství.

Jak upřesňuje Monica Bubna-Litic, „k bojům sice později ještě došlo, to když Francouzi chtěli Ženevu dobýt zpět, ale Bubnovo vojsko tomu zabránilo.

Ve Švýcarsku je tudíž Ferdinand právem považován za osvoboditele Ženevy, ale málo je známé jeho jméno a už téměř vůbec ne jeho český původ“.

Potlačil povstání

Koncem února 1815 Napoleon uprchl z vyhnanství na Elbě a vrátil se na trůn. Hrabě z Bubna a Litic se zapojí do nové spojenecké kampaně, která Bonaparta v červnu definitivně připraví o moc.

Po konci napoleonských válek je jmenován velitelem rakouských sil v italské Lombardii. V roce 1821 potlačí v Piemontu (na severozápadě dnešní Itálie) povstání, které rozpoutali rebelové toužící po nezávislosti. Jde o jeho poslední válečnou kampaň.

Dlouhé roky harcování po Evropě udělaly své. Ferdinand začíná mít vážné zdravotní problémy, život mu ztěžuje artritida. V červnu 1825 polní podmaršálek umírá v Miláně. Podle Krupičky „císař František nechal na jeho počest razit pamětní minci“.

Se všemi poctami je pochován na milánském vojenském hřbitově. Teprve po jeho zrušení koncem 19. století jsou ostatky hraběte převezeny do východních Čech a uloženy do rodinné hrobky v kostele Nejsvětější trojice v Horním Jelení.