Na náměstí v Moskvě je nebývale živo. „Ať žije Francie! Ať žije Dornon!“ skandují lidé, když konečně spatří onoho „blázna“, který sem na chůdách doputoval až z Paříže. Cesta mu zabrala celých 58 dní! 

Obyvatelé kraje Landes na jihozápadě Francie žijí po staletí doslova odříznutí od světa. Jejich malé vesničky jsou těžko přístupné, vede k nim zoufale málo cest, a co krok, to nějaký mokřad. Místní proto běžně používají vysoké chůdy.

Oblíbí si je nejen pastevci, kteří se díky nim mohou bez problémů pohybovat v bažinaté krajině, ale i poslové nebo pošťáci. Chodit se na nich učí dokonce už děti! Chůdám zde odzvoní až koncem 19. století, kdy začnou mokřady postupně vysychat.

Ne všichni je ale odloží. Mladý pekař Sylvain Dornon (1858–1900) se naopak rozhodne tuto tradici znovu oživit, a to dost svérázným způsobem…

Pokořil schody

Z ulic francouzského městečka Arcachon se ozývá hlasitá hudba. Oslavy tu probíhají už od rána. „Podívejte, tamhle jsou!“ vykřikne kdosi, načež se náměstí zaplní tanečníky na chůdách.

Celou show naplánoval asi 30letý pekař Dornon, velký milovník a propagátor této odvěké tradice. A byť jsou jeho vystoupení nesmírně oblíbená a lákají do města stovky turistů, jemu je to pořád málo.

V září 1889 proto odcestuje do Paříže na Světovou výstavu, kde na chůdách vyšplhá po 674 schodech do druhého patra Eiffelovy věže. Jeho mistrovský kousek se dostane i do tisku.

Vlastní výroba

To už Dornon spřádá další odvážné plány. Umíní si totiž, že se vydá na chůdách z Paříže až do Moskvy na tamní rusko-francouzskou výstavu. „To je šílené,“ zrazují ho přátelé, ale Dornon má vlastní hlavu.

Sám si vyrobí dva páry chůd – jedny dlouhé 1,10 metru, na nichž hodlá absolvovat celou cestu, druhé dlouhé 1,80 metru, které pošle do Ruska. „Také jsem poslal dva kufry s náhradním lněným oblečením, jeden do Berlína a druhý do Moskvy.

Sehnal jsem několik dobrých map, které jsem spolu s dalšími lněnými kusy oblečení a nabitým revolverem uložil do malé kožené brašny určené k nošení přes rameno,“ popisuje Dornon své přípravy. Ráno 12. března 1891 má vše hotovo.

Na cestu se vydává z Place de la Concorde v Paříži, obklopen dvoutisícovým davem příznivců.

V dešti i blátě

Z nebe se snášejí husté provazce deště. I navzdory nepřízni počasí urazí Dornon denně zhruba 60 kilometrů. Cestou se k němu připojují zvědavci na bicyklech, najdou se ale i tací, kteří po něm házejí kameny nebo shnilé ovoce.

Občas mu cestu zkomplikují také nevrlí policisté. Mladý dobrodruh se však nevzdá a po 58 dnech a 2875 kilometrech dorazí počátkem května v doprovodu policejního průvodu do Moskvy. Dav ho přivítá bouřlivým jásotem, poctěn je hromadou jídla i šampaňským.

Jen pořadatelům rusko-francouzské výstavy nejsou jeho „kousky“ po chuti. Zakážou mu chodit na chůdách a nedají mu ani vstupenku zdarma!