„Pusťte ho,“ pokyne sultán Murad I. strážím. „Ať řekne, co chce,“ vybídne mladého zběha. Ten sklopí hlavu, padne na kolena a spustí: „Jsem bán Miloš a chtěl bych se přidat na vaši stranu.“ Sultán zaváhá, ale nakonec nastaví ruku k políbení.

Na to přeběhlík čeká. Vyhrne si rukáv, vytasí dýku a zarazí ji Muradovi do břicha! 

Balkánští Slované ho považují za jednoho z nejudatnějších středověkých hrdinů. Vystupuje v celé řadě epických básní a legend a je symbolem ryzího rytířství.

Nehynoucí slávu si přitom Miloš Obilić (†1389) vysloužil jediným činem – zavražděním dobyvačného osmanského panovníka Murada I. (asi 1326–1389), který se svými vojsky ve druhé polovině 14. století nebezpečně ohrožoval jihovýchodní Evropu. Opravdu ale tento statečný hrdina existoval?

Kdo je zastaví?

Od kopyt koní se zvedá prach. „Bratři, raději slavně zemřít než hanebně žít!“ povzbuzuje nastoupené srbsko-bosenské jednotky kníže Lazar Hrebeljanović (asi 1329–1389).

V červnu 1389 se na Kosově poli postaví na odpor rozpínavé Osmanské říši a jejímu vládci Muradovi I. Nenasytný sultán už pokořil Řeky a Bulhary, podryl moc byzantských císařů a nezadržitelně proniká i na Balkánský poloostrov.

Jeho postup zarazí až Lazarova armáda. Ačkoli mají Turci přibližně dvojnásobnou početní převahu, Srbové s nimi svedou vyrovnanou bitvu. Následky krvavého střetnutí jsou ovšem strašlivé. Na srbské straně zahynou tisíce vojáků, mezi nimi i kníže Lazar.

Ani Osmané však nemají důvod k oslavám. V závěru bitvy se totiž jeden z evropských rytířů vloudí do jejich tábora a ubodá dýkou sultána Murada.

Rek nejistý

O tom, co se osudného dne v tureckém ležení přesně stalo, se ale příliš neví, tehdejší kronikáři se v popisu detailů značně rozcházejí. Nezmiňují ani konkrétní jméno statečného rytíře.

„Šťastný nade všechny jest ten, kdo tak působivě zabil onoho mocného panovníka bodnutím mečem do krku a do břicha,“ napíše například v říjnu 1389 italský literát Coluccio Salutati (1331–1406) a dále uvede jen to, že se jednalo o jednoho z 12 srbských pánů.

Až zhruba o 50 let později je sultánův vrah v literatuře identifikován jako Miloš Obilić, srbský rytíř a Lazarův zeť. Vraždu Murada údajně provedl tak, že se vydával za přeběhlíka a v příhodný okamžik sultána chladnokrevně probodl. Sám byl poté zabit sultánovými strážemi.

Otec drak

O něco střízlivější verzi událostí podává turecký kronikář Taceddin Ahmedi (1334–1413). Podle něj k vraždě došlo až těsně po bitvě, kdy se Murad procházel po bojišti. Najednou se jeden z „padlých“ rytířů zvedl a bodl ho zezadu nožem!

Turci útočníka posléze zajali a popravili. Ať už se atentát odehrál jakkoli, Obilićovi se za jeho provedení dostane v rodné zemi obrovského uznání. Postupem času pak srbští pěvci a básníci vytvoří kolem jeho osoby doslova heroický kult.

Miloše často popisují jako hrdinu s nadpozemskou silou, kterého vychovávaly víly a jehož otcem byl drak! I to naznačuje, že Obilić může být spíš fiktivní postava, symbolizující bezejmenného vojáka, jenž položil svůj život v boji za vlast.