Ze skryté zátoky se řítí vstříc norské flotile eskadra nepřátelských lodí. Sám král se staví do čela bojovníků, ale přesile nedokáže čelit a dobrovolně volí smrt v chladných vodách Baltského moře.
Na konci 10. století je Norsko rozdělené jako nikdy předtím. Příčinou je náboženství. Dosud nejmocnější muž země Haakon Sigurdsson (asi 937–995) se ji pokouší sjednotit, ale nejde s dobou a drží se tradiční víry ve staré severské bohy.
Má však mocné odpůrce, kteří prosazují křesťanství. Patří k nim především Olaf Tryggvason (asi 960–1000). Dlouho žil v zahraničí, nejprve velel vojsku kyjevského knížete Vladimíra I. (asi 958–1015), později se usadil v Irsku.
„Král Haakon ztrácí podporu, Norsko potřebuje nového vládce,“ doneslo se k němu. Olaf vycítil šanci. Snadno v Norsku rozšíří zvěsti, že pochází z krve obrů.
„Krásný, urostlý a silný mládenec, jemuž se ve sportovních hrách nikdo nevyrovná,“ hodnotili ho ostatně i kronikáři.
Urážka Hrdé
Když je Haakon v roce 995 zavražděn, Olafovi už nic nestojí v cestě. Sotva si podmaní Norsko, začíná pošilhávat i po sousedním Švédsku. Hodlá ho získat bez boje, a uchází se proto o ruku Sigrid (asi 967–1014), vdovy po švédském králi.
Sigrid, přezdívaná Storråda neboli Hrdá, nejenže považuje darovaný prsten za cetku, ale navíc odmítá konvertovat ke křesťanství. „Je to pohanská čubka,“ prohlásí Olaf, a při osobním setkání Sigrid dokonce udeří do obličeje.
„To mi zaplatíš krví,“ odpoví mu Sigrid. Olafovi se postaví i tím, že se znovu provdá za jeho nejzavilejšího odpůrce, dánského panovníka Svena, řečeného Vidlí vous (asi 963–1014). Schyluje se k válce a obě strany si začínají hledat potenciální spojence.
Léčka na hada
Olaf Tryggvason se v roce 1000 v čele flotily 11 lodí vydává přes Balt, aby přemluvil k podpoře polského panovníka Boleslava Chrabrého (967–1025). Po úspěšném jednání se vrací domů. Ve skryté zátoce ostrova Svolder v Pomořansku však číhají nepřátelé.
Dánové a Švédové takticky nechají proplout většinu flotily a čekají na okamžik, kdy se přiblíží 45 metrů dlouhá vlajková loď s 34 vesly, Dlouhý had.
„Je to nejlepší loď, která kdy byla v Norsku postavena, a také ta nejdražší,“ popisoval ji islandský historik Snorri Sturluson (1179–1241).
Podcenil nepřítele
Nastává ta pravá chvíle pro zradu. Podplacený norský velmož Sigvaldi Strut-Haraldsson signalizací ze své lodi navádí Dlouhého hada za sebou do úžiny, a vystaví ho tak útoku. Rozpoutá se nelítostná řež. Olaf ještě nepřítele podceňuje.
„Nebojím se dánských pasáků koz ani švédských pojídačů koní,“ nechává se slyšet. Brzy se ukáže, jak velice se zmýlil. Dánská válečná loď Bardi se přiblíží k Olafovu plavidlu a útočníci přeskáčou na palubu.
V marném boji proti přesile Olaf Tryggvason volí raději smrt a v plné zbroji skáče do moře. V norských vikinských básních se tento okamžik bude oslavovat jako Králův skok.
„Našel smrt v boji králů,“ zaznamenávají dochované runové nápisy, vytesané do kamenů. Pro Norsko je výsledek bitvy u Svolderu katastrofální. Vítězové si rozdělují zemi a norská nadvláda v oblasti nadobro končí.
