Pipin III. Krátký si promne ruce. Z cesty už uklidil svého bratra Karlomana i krále Childericha III. Nic tak nebrání tomu, aby se posadil na francký trůn. Korunovat se nechá v katedrále v Soissons.

Maurská hrozba je odvrácena. U Poitiers v západní Francii rozprášil roku 732 francký majordomus (správce dvora) Karel Martel (asi 688–741) vojsko Umajjovského chalífátu. To ještě posílí jeho už tak značný vliv.

V podstatě vládne říši on, přestože královský titul formálně náleží příslušníkům dynastie Merovejců. Ti však disponují jen korunou, skutečnou mocí nikoliv.

„Všechno, co jim zbývalo, bylo spokojit se s královským titulem, dlouhými vlasy a vlajícím vousem, sedět na trůně a hrát úlohu vládce,“ píše francký učenec Einhard (asi 775–840). Králem se Karel Martel oficiálně nikdy nestane.

Mohl by sáhnout po koruně, ale neudělá to. Po smrti krále Theudericha IV. (asi 712–737) z rodu Merovejců nechá trůn neobsazený. Zuby si na něj začne brousit až Karlův ambiciózní syn Pipin III. řečený Krátký (714–768).

Král-loutka

Tomu totiž postavení „majordoma“ není zrovna po chuti. Nechce ale vířit vody, a tak se poddá vůli otce, spojí síly s bratrem Karlomanem (asi 710–754) a společně povolají na trůn Childericha III. (asi 717–754), rovněž z merovejského rodu.

Slabý a váhavý panovník však nemá téměř žádnou moc, stává se pouhou figurkou v jejich hře. Pět let nato se navíc stáhne i Karloman, který odejde do kláštera. Proč tak náhle, zůstává záhadou. „Určitě v tom má prsty Pipin,“ šuškají si lidé.

Ten už se totiž vidí na trůnu. V cestě mu stojí jen jediný člověk…

Dobrá otázka

Pipin má promyšlený plán. Obrátí se totiž přímo na papeže Zachariáše (679–752). „Svatý otče, je správné, aby byl králem ten, jehož zdobí jen královské jméno a žádná autorita?“ položí mu jednoduchou otázku.

Hlava církve odpoví přesně tak, jak Pipin doufal: „Legitimní panovník má být ten, kdo říši skutečně řídí.“ Papež ani jinak odpovědět nemůže. I on totiž potřebuje silného spojence.

Ještě toho roku Pipin posílá Childericha do kláštera a nechá se franckými velmoži provolat králem. V roce 752 je korunován v Soissons v severní Francii a o dva roky později ještě jednou v Paříži Zachariášovým nástupcem Štěpánem II. (714/715–757).

Daruje stát

Papežská podpora ale není zadarmo. Když se Řím ocitne pod hrozbou útoku Langobardů, kteří ovládají velký kus Apeninského poloostrova, Štěpán II. posílá Pipinovi naléhavou žádost o pomoc.

Francký král sice váhá – jeho předchůdci měli s Langobardy dobré vztahy –, nakonec se ale rozhodne zasáhnout. Papež ho za to znovu pomaže jako krále.

V roce 754 vpadne Pipin do severní Itálie, porazí langobardského krále Aistulfa (†756) a donutí ho vzdát se dobytého území. To následně předá papeži.

Tento krok, známý jako Pipinova donace, se stane základem pro vznik Papežského státu, který přetrvá více než 1000 let.