Místo tichých modliteb poutníků se tu léta rozléhal rachot samopalů a řev tankových motorů.

Poutní kostel svaté Anny ve vojenském újezdu Libavá na Olomoucku dokázal přežít kruté roky a dnes je opět barokní perlou, k níž směřují davy věřících jako před staletími.

Je polovina 13. století, když jen nějakých 30 kilometrů od Olomouce vzniká obec Stará Voda. Postupně tu během staletí začíná převládat německé obyvatelstvo, které tu žije poklidným a zbožným životem.

Už kolem roku 1500 se Stará Voda stává cílem poutí olomouckých minoritů. Stojí tu dřevěný kostel, zasvěcený sv. Jakubovi Většímu, a také poutní kaple sv. Anny.

Obojí už však přílivu poutníků přestává vyhovovat, a tak olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna (1624–1695) rozhoduje, že poutní místo dostane větší, důstojnější svatostánek.

Kostel svatého Jakuba Většího a svaté Anny, barokní stavbu o dvou věžích s pěti zvony, dvorem a krytými ambity s křížovou cestou, vytvoří italsko-švýcarský císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702).

Poutě zde pokračují se stále větší účastí ještě krátce před druhou světovou válkou. A pak je najednou konec…

Osud horší než válka

Všechno se mění v okamžiku, kdy je místní německé obyvatelstvo po válce vysídleno a v okolí je 17. září 1946 zřízen vojenský újezd Libavá. Kromě Staré Vody změna postihne dalších 46 okolních obcí.

Povolena je ještě poslední pouť v roce 1949, pak už se ke kostelu nikdo z věřících nedostane.

Odvezeno či zničeno je veškeré vnitřní vybavení včetně oltářních soch, obrazů, fresek vytvořených italským mistrem Giovannim Carlonem (1580/1590–1645), zmizí i zvony a proslulé varhany.

Vojáci nejprve československé a po roce 1968 i sovětské armády si nedělají žádné starosti o zachování vzácné památky. Zdi jsou rozstřílené a pomalované, budova sousední piaristické koleje je zcela zničena. Malebná obec Stará Voda postupně mizí z mapy.

Foto: wikimedia.org, znicenekostely.cz