Stojí po boku svého muže, zahalená v kožešinovém plášti, na hlavě módní klobouk. Muži se sklání, aby jí políbili ruku. Snímky královny Soraji obletí Afghánistán. „Takhle se řádná muslimská žena nechová,“ ozývají se tam hlasy. Za svou cestu po Evropě pokrokový afghánský královský pár pořádně zaplatí!

Údajně šlo o britský záměr, který vyšel. Fotografie z cesty afghánského krále s chotí po Evropě se v hojné míře šířily po asijské zemi a dostaly se až k tradičním kmenům a komunitám, kde vzbudily pohoršení.

Žádná slušná muslimská žena přece nevečeří ve společnosti cizích mužů, ještě k tomu bez závoje, nebo nepřijímá čestný akademický titul v Oxfordu! Vyvolá to značnou bouři nevole, která vede k destabilizaci afghánské monarchie.

Jen hrstce prozápadně orientovaných obyvatel země totiž vyhovoval obrat, který nastal v okamžiku, kdy se vlády chopil Amanulláh Chán (1892–1960).

Příklon k západním mravům však v Afghánistánu vyčítali hlavně jeho choti Soraje (1899–1968). Manželé se pustili do modernizace země od základů…

Víc žen nechce

Stačí jedna lovecká výprava, na niž se vloudí najatý vrah. Afghánský vládce, emír Habibulláh Chán (1872–1919), útok nepřežije a v zemi se strhne boj o uprázdněný trůn.

Nároky na něj si činí bratr zavražděného, kterého podporují i Habibulláhovi dva nejstarší synové. Ovšem ne ten nejmladší, liberál Amanulláh. Ostatně na něj vsázel také jeho otec, protože mu svěřoval řízení státních záležitostí v době své nepřítomnosti.

Na své straně má naštěstí armádu, a tak protivníci kapitulují a emírem se stává on. Zastánce nezávislosti se pouští vzápětí do třetí britsko–afghánské války, která nakonec končí tím, že britské impérium uznává nezávislost Afghánistánu. „Teď konečně se budeme moct pustit do modernizace země,“ těší se mladý emír.

Jeho velkou inspirací a vzorem je Mahmud Tarzi (1865–1933), pokrokový intelektuál, básník a žurnalista, který k lásce k pokroku a nezávislosti vedl i svou dceru Soraju.

S ní se Amanulláh v roce 1913 oženil a navzdory místním zvyklostem je jeho jedinou ženou. A ještě všechny překvapí.

Na mandle do Berlína

„Já jsem váš král, ale ministrem školství je moje žena, vaše královna,“ upozorní na roli své choti Afghánce Amanulláh. Soraja má primát i v tom, že se na veřejnosti objevuje po boku svého muže, doprovází ho na lov i na zasedání vlády.

A bez závoje, což bylo do té doby pro muslimskou ženu nemyslitelné. Patří to k novým vymoženostem v oblasti ženských práv, která oba podporují.

Spadá do nich i zákaz nucených svateb mladičkých dívek nebo jejich právo na vzdělání v moderních školách po boku chlapců. Některé reformy jsou však pro tradiční společnost příliš.

Třeba zákaz polygamie nebo nucení obyvatel Kábulu, aby chodili v evropských šatech. V roce 1927 se královský pár vydává na svou velkou cestu po Evropě.

V Římě se potkávají s italským králem, papežem i s Benitem Mussolinim (1883–1945), přijímají je hlavy dalších evropských států. V únoru 1928 přijíždějí do Berlína, kde kromě oficialit čeká krále i operace krčních mandlí.

Mezitím se v jeho zemi schyluje k povstání některých domorodých kmenů. Opozice situaci dokonale využila. Amanulláh se nakonec v lednu 1929 raději rozhodne abdikovat, než aby zemi utopil v krvi.

Po neúspěšných pokusech o návrat na trůn skončí i se svou královnou v exilu, v luxusní vile na předměstí Říma.

*** Ve službách Hitlera? ***

* O bývalém afghánském králi Amanulláhovi se vědělo, že má pro Německo slabost…Za druhé světové války, v roce 1941, se dokonce v některých západních novinách objevila informace, že Amanulláh pracuje jako nacistický agent pro Berlín.

* Nepotvrdilo se to, nicméně je možné, že odstavený král doufal v návrat na trůn s pomocí Německa a jeho spojenců. Po prohře Němců u Stalingradu v roce 1943 se svých plánů vzdal.