Střechu divadla Drury Lane stravují plameny. Píše se rok 1672, když jedna z nejslavnějších londýnských budov lehne popelem. Během dvou let je sice znovu obnovena, ale pohromy přitahuje i dál.

V roce 1800 je tu spáchán atentát na krále Jiřího III., devět let nato zachvátí budovu další mohutný požár! 

Během 360 let své existence je divadlo Drury Lane dvakrát zbouráno, dvakrát vyhoří, několikrát mu hrozí bankrot a dvakrát je nuceně uzavřeno. Pokaždé však vstane z popela, aby mohlo uvést některou z dalších světoznámých inscenací.

Na jeho prknech se zrodí celá řada proslulých hvězd, jeho pověst přesto čeří několik tragických událostí. Jednoho z herců tu přímo při představení málem zabijí kulisy, druhý se při hádce s kolegou zraní tak vážně, že druhý den umírá. Dokonce se tu i střílí…

Dokonalá iluze

Divadlo, které v centru Londýna nechává v polovině 17. století vybudovat bohatý divadelník Thomas Killigrew (1612–1683), velmi rychle získává na oblibě. Stane se totiž místem, kde se koná „ta pravá podívaná“.

V průběhu let tu diváci spatří třeba mohutnou písečnou bouři, vytvořenou z několika tun sušenkové mouky, či velmi věrohodné ztroskotání lodi.

Technikům se podaří vytvořit efekt zemětřesení za pomoci dramatického zvedání a spouštění jeviště, iluzi bouřky i alpské laviny tak realistické, že málem zasype jednoho z herců na jevišti.

Blýskne se tu i řada tehdejších hvězd včetně básníka Johna Drydena (1631–1700), herce Davida Garricka (1717–1779) nebo herečky Nell Gwynové (asi 1650–1687), milenky anglického krále Karla II. Stuarta (1630–1685).

Lehne popelem

Ačkoli se Drury Lane pyšní vůbec první železnou bezpečnostní oponou ve West Endu (londýnské čtvrti proslulé množstvím divadel), vyhoří v roce 1809 do základů. Je to přitom už druhý velký požár, který divadlo postihl.

A tentokrát je natolik mohutný, že zachvátí i několik dalších budov kolem.

Tehdejší majitel divadla Richard Sheridan (1751–1816) nicméně zachová chladnou hlavu, usadí se v nedalekém hostinci a utápí svůj žal u sklenky portského, zatímco sleduje, jak plameny pohlcují jeho životní dílo.

„K čertu, to si člověk nemůže vychutnat lahev vína u vlastního požáru, aniž by ho někdo obtěžoval?“ zažertuje údajně, když se ho kdosi pokusí odtáhnout pryč.

Rytíř na jevišti

A není to jediné neštěstí, k němuž v proslulém divadle dojde. Herec Charles Macklin (asi 1699–1797) tu po divoké hádce s kolegou, s nímž se přetahuje o paruku, utrpí vážné zranění hlavy.

Krále Jiřího III. (1738–1820) se zase přímo v lóži pokusí zastřelit pomatený atentátník! Naštěstí nemá příliš dobrou mušku. „Všechno je v pořádku,“ dušuje se tehdy král. „Představení může klidně pokračovat!

Jen toho blázna vyveďte z divadla,“ žádá panovník svůj doprovod. Ani přes tento děsivý zážitek Jiří III. na Drury Lane nezanevře a dál se tu pravidelně objevuje. Je totiž velkým obdivovatelem zdejších umělců a hereckých hvězd. A není rozhodně sám.

Vždyť na Jiřího V. (1865–1936) udělá Frank Benson (1858–1939) v roli Julia Caesara v roce 1916 takový dojem, že ho nechá přímo na jevišti pasovat rytířem!

Aneta Bartoníková