Třikrát se vydal do Čech s nadějí, že konečně přesvědčí své krajany k životu ve zbožnosti a slušnosti, a vždy musel odejít s nepořízenou. Budoucí světec Vojtěch už pak nedostal šanci svůj životní sen uskutečnit.
Zakladatel slavného rodu, kníže Slavník (†981), sídlící v Libici nad Cidlinou, má kromě nemanželských dětí oficiálně šest synů. Je mezi nimi jeho nástupce Soběslav (†1004), ale i jeho zastíní svou proslulostí jeho mladší bratr Vojtěch (asi 956–997).
Rozdělí se
V mládí se vydává na církevní dráhu. Studuje teologii v Magdeburgu, kde pak devět let působí. Po návratu se stává pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara (†982), kterého po jeho smrti nahradí ve funkci. Toto postavení přijímá zpočátku neochotně.
„Co když se mě budou vládnoucí Přemyslovci snažit využít k oslabení moci Slavníkovců?“ trápí ho. Má ale své cíle, kvůli kterým stojí za to překonávat obtíže.
Stejně jako jeho předchůdce napíná veškeré síly k šíření křesťanské víry a brojí proti všeobecně rozšířeným nešvarům, jako jsou mnohoženství nebo alkoholismus. Aby šel příkladem, volí si asketický život.
Svůj příjem dělí na čtyři díly – z jedné čtvrtiny žije, zbytek rozdává na zkrášlení chrámu, podporu kanovníků a pro chudé.
Marná snaha
Jeho morální zásady se ale nesetkávají s velkým ohlasem, protože ti nejmocnější včetně samotného knížete Boleslava II. (asi 932–999) se nehodlají vzdávat svých požitků. Nakonec se zklamaný Vojtěch spolu se svým nevlastním bratrem Radimem (†po r.
1006) vydává do Říma, aby si od papeže Jana XV. (†996) osobně vyžádal zproštění z úřadu. Když ho dosáhne, vstupují oba do tamního benediktinského kláštera.
Mezitím v Čechách rozklad morálky pokračuje a Vojtěch je na žádost nespokojeného mohučského arcibiskupa vyslán zpět do Prahy. Kající se Boleslav II. pro něj a jeho 12 řeholníků zakládá břevnovský klášter. Ani tentokrát se ale Vojtěchovi v Čechách nevede lépe.
Po incidentu, kdy se marně pokouší zachránit cizoložnou ženu před rozvášněným davem, se s beznadějí v srdci vrací do Říma.
Masakr ho odradí
Na svou vlast ale stále ještě nezanevřel, a tak když ho o návrat požádají tentokrát císař Ota III. (980–1002) spolu s novým papežem Řehořem V. (972–999), vyhoví jim. „Nepřátelství proti mně bude překážkou prospěšné práce v církvi,“ varuje je ale předem.
Než stihne dojít domů, je ovšem 28. září 995 v Libici vyvražděn celý rod Slavníkovců. Vojtěch a jeho bratr Radim se uchylují do Polska a ani přímluva polského vladaře Boleslava Chrabrého (967–1025) neobměkčí Čechy, aby Vojtěcha přijali zpět v rodné vlasti.
Vyvážený zlatem
Vojtěch nyní nachází smysl života v šíření víry mezi pohany. Nedaleko dnešního Královce se ale dostane do konfliktu s tamními Prusy, když z neznalosti vstoupí na posvátnou půdu, a je před očima svého bratra zavražděn.
23. dubna 997 je probodnut sedmi ranami oštěpem, útočníci mu vzápětí setnou hlavu sekyrou a narazí ji na kůl. Boleslav Chrabrý nelituje námahy, aby získal ostatky svého přítele. Odkupuje je od pohanů a vyvažuje je zlatem.
Sám Ota III. pak odváží část Vojtěchových ostatků do Říma, kde pro ně nechává vystavět kostel. Za pouhé dva roky je Vojtěch papežem Silvestrem II. (asi 950–1003) prohlášen za svatého.
