Nejslavnější české operní pěvkyni všech dob se klaněl celý svět. V soukromí ale skrývala tajemství, o kterém aplaudující publikum nemělo ani tušení. Rozervaná osobnost se stále více přikláněla k magii, okultismu a ke světu nadpřirozených sil.

Od dětství je jasné, koho z rodičů bude Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, později známá jako Ema Destinnová (1878–1930), ve svém životě následovat. Kariéru otce, bohatého důlního podnikatele, totiž zcela zastiňuje kouzlo matky, operní pěvkyně.

Umění dívku očaruje v mnoha směrech. Už v osmi letech pořádá svůj první houslový koncert, výtečně maluje, píše básně i romány, studuje herectví a navštěvuje hodiny zpěvu. To se ukáže jako osudové.

Sama to dobře ví a jméno své učitelky Marie Loewe Destinnové (1837–1921) si zvolí za svůj umělecký pseudonym.

Zájem ze světa

Ve 20 letech už by odborníci měli být schopni rozeznat pěvecký talent. Když Ema v roce 1897 přijde nabídnout své služby Národnímu divadlu, je však odmítnuta. To ve světě mají na její umění jiný názor.

Okamžitě po ní sáhne drážďanská dvorní opera a odtud už následuje postup do nejvyšší ligy – do berlínské Státní opery. Jméno Emy Destinnové pak lze číst na plakátech v Londýně, Vídni či Paříži, pozvání přichází z Metropolitní opery v New Yorku. Ema Destinnová je rebelka a zlatá kaplička v Praze je příliš konzervativní.

S hadem na noze

Pěvkyně vede složitý život, což se na pódiu naplno neprojevuje. Která jiná žena by si například na počátku 20. století nechala vytetovat hada, vinoucího se vzhůru po celé noze?

A která světově proslulá umělkyně se tak často uchyluje ke spiritismu a nadpřirozeným silám?

Možná na tom má podíl jeden z jejích předků, Jan Josef Antonín Eleazar Kittel (1704–1783), působící jako lékař v severních Čechách, kde mu místní přezdívali Severočeský Faust nebo Černokněžník ze Šumburku. Podezřívali ho dokonce ze spolčení s ďáblem.

Černá paní

Destinnová propadá tajemnu stále víc – zvláště poté, co si v roce 1914 pořídí zámek v jihočeské Stráži nad Nežárkou. Spolu s objektem získává i knihovnu, plnou okultistické literatury.

Dobová svědectví si šuškají o tom, že v ložnici laděné do černé barvy skrývá zpěvačka otevřenou rakev. Umělkyně tráví stále více času vykládáním karet a zařizuje si Komnatu duchů – místnost nad původní hladomornou, které se říká také Věštírna.

Právě sem si pěvkyně nastěhuje své nejoblíbenější kousky včetně netopýrů, věštecké koule, kostlivce přezdívaného Ivánek nebo svůj temný portrét, zvaný Černá paní. Do Komnaty duchů si pak zve přátele a společně se věnují vyvolávání duchů.

Nechce na jeviště

Na zámek se pěvkyně stáhne ve druhé polovině 20. let, kdy už omezuje své vystupování. „Není ničeho horšího než se dívat na starou ženu na jevišti,“ prohlašuje.

Čas tráví sbíráním starožitností, libuje si v rybolovu, stále ještě vyučuje zpěv a také se potýká s dluhy. Tento svět opouští na počátku roku 1930, když ji při operaci očí postihne mozková mrtvice.

Foto: Wikimedia.org, youtube.com, digitalniknihovna.cz