Plán povstání Gracchus Babeuf připravil dokonale. Věrnost mu přísahalo téměř 17 000 lidí včetně propuštěných důstojníků, dělostřelců a členů policejní legie. Cíl je jasný: zmocnit se státní pokladny, vojenských skladišť, zásob zbraní a jídla…

Jeden ze spiklenců, zbabělý a lakomý kapitán Georges Grissel, však pocítí nejistotu.

Když vyslechne plán a zjistí, že revolucionáři nepomýšlejí na podporu žhářství, loupení a kariérnictví, nýbrž podstupují oběti z morálního zanícení, usoudí, že takové snílkovství nemá naději, a své přátele raději udá.

Ještě toho dne navštíví jednoho z direktorů a vyzradí mu celý plán povstání. Gracchus Babeuf (1760–1797) je spolu s dalšími čtyřmi stoupenci okamžitě zatčen a převezen do vězení v Abbaye. Hned při prvním slyšení se přizná k revoluci: „Nikdy nebudu popírat účast na spiknutí, tuto hanbu pokládám za svatou!“

Pod vlivem otce

Narodil se jako Francois-Noël Babeuf v roce 1760 v severofrancouzském Saint-Quentinu, v době velké bídy a inflace. Jeho otec nemá peníze, aby mohl synka dát do školy, ale není toho ani zapotřebí. Vzdělává ho totiž sám.

Gracchus, jak si později bude říkat po vzoru starořímských reformátorů, se tak za dlouhých večerů, po tmě a o hladu, učí astronomii, geometrii a dovídá se o tom, že je možné nádherně snít, a také se bouřit proti útlaku společnosti.

Tehdy se budoucí „Tribun lidu“ a neohrožený novinář naučí mnoha věcem. Musí dělat všechno, chůvu svým pěti mladším sourozencům, textilního dělníka, někdy pomocného kopáče, ale hlavně posluchače otcovy přímé filozofie…

Proti přepychu

V roce 1789 se Babeuf vydá do Paříže a okouzlen propukající revolucí den co den sní o pomstě aristokratům. „Co všechno se na nás napáchali! Mučení, čtvrcení, důtky… Nyní budou žnout, co si zaseli,“ nechává se slyšet.

Dobře ví, že nejlepším prostředkem k boji za práva pracujících jsou noviny, a tak ještě toho roku navštíví svého známého, který má tiskárnu, a dohodne se s ním na vydávání vlastního časopisu.

Hned první číslo vzbudí v řadách dělníků velké nadšení a Babeuf, povzbuzen nečekanou podporou lidu, dál horlivě volá po změnách režimu. V roce 1792 je zvolen do městské rady, kde žádá rozdělení půdy a boj proti přepychu.

„Žádní chudáci ani boháči!“ hlásá otevřeně. Společnost by měla být beztřídní.

Tělo v příkopu

Začátkem roku 1796 založí tajné direktorium, kde spolu s dalšími revolucionáři, znechucenými vývojem událostí, začne plánovat povstání proti oficiální vládě. I přes vynikající organizaci je akce nakonec prozrazena.

Babeuf je zatčen, vsazen do vězení a 20. února 1797 odsouzen k smrti. V okamžiku, kdy soud vyhlásí rozsudek, pokusí se o sebevraždu. Probodne se kusem železa z vězeňského svícnu, který v cele několik týdnů ostřil do tvaru nože.

Podaří se ho však zachránit a týden nato popravit veřejně. „Věřte, nelituji… I kdyby všechno mé úsilí bylo marné, splnil jsem svůj úkol,“ nechá se slyšet. Jeho tělo je hozeno do příkopu a zakopáno. Dělníci ho však v noci tajně vykoupou a obřadně pohřbí.

Foto: Wikimedia.org, meisterdrucke.com