„Pánové, dnes jste všichni mými přáteli a bratry ve zbrani, proto vás žádám, jelikož jsem sám slepý, veďte mne,“ zavelí údajně český panovník Jan Lucemburský (1296–1346) a nechá se odvést do bitvy u severofrancouzského Kresčaku.

Mává kolem sebe mečem a vrhá se srdnatě proti Angličanům. „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ vykřikne prý, když se situace na bojišti začne povážlivě zhoršovat.

Krátce nato je zasažen šípem do přilbice, bodnut kýmsi do zad a kácí se mrtvý k zemi. V rukou však stále pevně svírá svůj meč.

Lupiči, kteří se mu ho pokusí po skončení bitvy ukrást, se snaží králi useknout ruku, aby těžkou sečnou zbraň získali z mrtvolného sevření.

Bojů u Kresčaku se účastní také králův syn Karel (1316–1378), budoucí římský císař, je však záhy raněn a odjíždí do bezpečí.

Na něm pak je, aby dal za otce sloužit zádušní mši v nedalekém opatství Valloires a postaral se o převoz balzamovaného těla do Lucemburska, jak si Jan přál.