Jeho výstavba se z mnoha důvodů výrazně opozdila. Třebaže od potlačení svatodušních bouří uplynuly již skoro dva roky, v Praze dál převládá odpor k rakouské monarchii.
Pomník císaře Františka I. je proto odhalen ve vší tichosti a čeští vlastenci si z něj rádi utahují…
Krátce po smrti rakouského císaře Františka I. (1768–1835) se čeští stavové rozhodnou uctít jeho památku. Nejspíše na zemském sněmu v dubnu 1835 jejich zástupci schválí plán postavit v Praze zesnulému monarchovi pomník.
Vyberou pro něj místo na dnešním Smetanově nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem. Nutné stavební úpravy přilehlého prostranství i diskuze nad konkrétní podobou památníku potrvá mnohem déle, než si stavové představovali. Základní kámen pomníku císaře Františka I. bude položen až v roce 1845.
Třímetrový císař
Zakázku dostali na starost architekt Josef Ondřej Kranner (1801–1871), kameník Karel Svoboda a sochaři Josef Max (1804–1855) a Josef Kamil Böhm (1828–1862). Společně vytvoří věžovitý novogotický pomník s osmicípou kašnou.
Na jejích pilířích „stojí figury znázorňující šestnáct českých krajů. V čele sedí postava sedmnáctá, alegorie Prahy se štítem“, jak upřesňuje současný publicista Josef Veselý. Ze středu kašny se k nebi vypíná 29 metrů vysoká fiála (štíhlý jehlan).
Do ní Josef Max vsadil bronzovou jezdeckou sochu Františka I. o velikosti téměř tři metry. Okolo ní – u všech čtyř pilířů – jsou rozestavěny dvojice alegorických figur, které symbolizují mír, hojnost, vědu, umění, průmysl, obchod, orbu a hornictví.
Sláva se nekoná
I kvůli pražským svatodušním bouřím v revolučním roce 1848 nabere výstavba pomníku velký skluz.
Dokončit se ho podaří až na jaře 1850, kdy mnoho Čechů v důsledku krvavě potlačeného povstání a snahám Vídně obnovit absolutistickou vládu nemá nejmenší důvod oslavovat rakouskou monarchii. 30. května je proto památník odhalen v tichosti, bez velké pompy.
„Ve vlasteneckých kruzích byl vnímán jako servilita politické moci vůči představiteli potlačování národních snah,“ dodává současný publicista Cyril Neumann. Již během své výstavby byl památník vděčným cílem kritiků habsbursko-lotrinské dynastie.
Neunikl ani pozornosti Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), který na něj vytvořil posměšný epigram: „Na nábřeží podívat se běž, gotická se na něm staví věž. Okolo ní českých krajů chlouba, a ve věži bude – trouba.“
Dostane oprátku
V průběhu let se pro pomník vžije více jmen: Hold českých stavů císaři, Krannerova kašna, Konstituce. Češi památník u Vltavy na milost nevezmou. Při nepokojích v Praze v květnu 1893 jeden z radikálních studentů navlékne císaři kolem krku oprátku.
Prý tam zůstane až do příštího dne, protože ji policisté rozhánějící dav studentů přehlédnou… Po vzniku Československa v roce 1918 ve společnosti převládá nenávist ke všemu habsburskému.
Františkova socha je nejprve zahalena do plátna, napřesrok pak z rozhodnutí ministerstva vnitra putuje do lapidária pražského Národního muzea. V něm je uložena dodnes, na zrekonstruovaný pomník se v roce 2003 vrátila alespoň její kopie.
