Na jednom z florentských náměstí hoří hranice. Plameny šlehají až do výšky deseti metrů. Odevšad přicházejí lidé, kteří do ohně vhazují nejrůznější věci. Zrcadla i knihy, slavnostní oblečení nebo panenky.

Nejde o svéráznou masopustní oslavu. Na masopustní úterý 7. února 1497 vzplál ve Florencii tzv. oheň marností. Zapálili ho přívrženci fanatického mnicha Girolama Savonaroly (1452–1498) a shořely v něm předměty, které podle nich mohly svádět k hříchu.

V plamenech vzaly zasvé nejen nejrůznější drahocennosti, ale i nenahraditelná umělecká díla!

Zbavte se zrcadel!

Z Florencie se vytratila radost. Z města umění a radovánek, zaštiťovaných vladařem Lorenzem Medicejským (1449–1492), se proměnila v kolébku nových světových pořádků. Fanatický dominikán Girolamo Savonarola hřímá z kazatelny katedrály:

„Zřekněte se všech nemravností, jinak skončíte v pekle!“ Jako hříšné vidí kdeco. Od antických knih až po současné sochy a obrazy s mytologickými náměty, zachycující lidská těla v jejich nahotě.

Lidé se mají přestat bavit, ženám nařizuje odložit krásné šaty, šperky a líčidla a zbavit se zrcadel. Nemorální jsou verše Petrarkovy i knihy Boccacciovy.

Jen co Florencii očistí od zlořádů, stane se vzorem pro celý svět, plánuje si mnich, jenž se považuje za hlas Boží. Je mu však jasné, že lidem je k morální očistě nutné trochu pomoct. Třeba i silou…

Strážci mravnosti

Na tuhle akci se zvlášť těší. Piagnoni, jak se říká tlupám mladých přívržencům Savonaroly, vyrážejí 7. února 1497 hned po ránu do ulic Florencie.

Tentokrát je nečeká běžný úkol, tedy hlídkovat v nich a zasahovat proti bezbožným osobám, jako jsou opilci, hráči či některé nemravné ženy. Dnes chodí dům od domu a vyžadují, aby jim jejich obyvatelé odevzdali hříšné předměty.

Svážejí je na Piazza della Signoria, kde se tyčí obrovská hranice. Na vrchu ji zdobí socha satana, kolem podstavce krouží ďáblové. Jakmile zazní hlas trubky, oheň vzplane. V něm hoří lidské marnosti. K hranici přichází i jeden muž, který hází do ohně obrazy.

„Není to Botticelli? Zbláznil se snad?“ říkají si přihlížející. Věhlasný malíř a florentský rodák Sandro Botticelli (1445–1510) však zřejmě nebyl nikým nucen spálit svá umělecká díla, ale podlehl Savonarolovi a jeho kázáním.

Veřejně zalitoval své záliby „v pohanství“ a rozhodl se malovat jinak, převážně náboženské motivy. Ženy na svých obrazech oděl do roucha a proměnil je v asketické madony. Lepšího světa se ale nedočká ani on, ani Savonarola.

Plameny pro mnicha

Na Piazza della Signoria opět hoří oheň. 23. května 1498 v plamenech nekončí „marnosti“, ale tělo dominikána Savonaroly. Upadl do nepřízně církevních hodnostářů včetně papeže Alexandra VI. (1431–1503). Obvinili ho z kacířství a pobuřování.

Spolu se dvěma druhy byl oběšen, jeho tělo skončilo v ohni, popel v řece Arno. Poté papežské úřady oznámily, že každý, kdo vlastní řeholníkovy spisy, je má do čtyř dnů odevzdat ke zničení. Mnozí považovali Savonarolovo odsouzení za nespravedlivé. Patří k nim prý i Sandro Botticelli.