Češi Václava IV. dobře znají. Vědí, že je cholerik, a musejí počkat, až se pořádně vyvzteká. Jan Hus z Kutné Hory raději odjede a s králem nechá jednat své kolegy. Českým mistrům jejich dobře připravený plán vyjde.
Vydáním Dekretu kutnohorského jim Lucemburk dovolí ovládnout pražskou univerzitu.
Kurfiřti už toho mají dost. V roce 1400 sesadí Václava IV. (1361–1419) jakožto „krále nepotřebného, nečinného a nedbalého“ z říšského trůnu a nahradí ho Ruprechtem III. Falckým (1352–1410). Rozzuřený Lucemburk jejich rozhodnutí nepřijme.
Bohužel bratr Zikmund (1368–1437), ani bratranci Jošt (1354–1411) a Prokop (1358–1405) mu – jak doufal – k opětovnému zisku říšské koruny nepomohou. Naopak mu ještě házejí klacky pod nohy!
Václav se přesto s ponižujícím odvoláním nesmíří a v průběhu let se snaží využít každé příležitosti, aby mohl Svaté říši římské opět vládnout…
Němci ho nepodpoří
Věří, že tentokrát by to mohlo vyjít! V roce 1408 se připravuje církevní koncil, konat by se měl v italské Pise. Kardinálové, podpoření vedením pařížské univerzity Sorbonny, na něm chtějí ukončit papežské schizma.
Místo Řehoře XII. (asi 1327–1417), sídlícího v Římě, a avignonského vzdoropapeže Benedikta XIII. (asi 1328–1423), má být zvolena nová, jediná hlava katolické církve. Pozvání dostanou i Václav IV., pražský arcibiskup a zástupci pražské univerzity.
Podle současného publicisty Josefa Veselého Lucemburk slíbí, že „do Pisy přijede, když ovšem sněm oficiálně uzná jeho nároky na římský trůn“. S podporou pražského arcibiskupa český král počítat nemůže.
Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1376–1411) přísahal věrnost Řehoři XII. a s konáním koncilu nesouhlasí. Shoda k Václavově smůle nepanuje ani na univerzitní půdě.
Zatímco čeští mistři jsou ochotní svého panovníka na sněm doprovodit, ti němečtí ho nepodpoří, a to i kvůli tomu, aby si proti sobě nepoštvali Ruprechta III. Falckého.
Sprška výčitek
Zkraje roku 1409 Václav pobývá v Kutné Hoře. Netrpělivě čeká na odpověď, zda koncil v Pise bude, a hlavně jestli vyhoví jeho požadavku. Na pražské univerzitě se mezitím koná tradiční novoroční disputace, která vyvrcholí prudkou roztržkou.
Záhy do Kutné Hory přijíždí univerzitní delegace, Čechy v ní zastupuje i Jan Hus (asi 1370–1415). Václav, rozladěný neustálými spory mezi mistry, ho přivítá sprškou výčitek. Když se ale vyvzteká, začne Čechům naslouchat víc než německým delegátům.
Přece jen potřebuje jejich podporu. 18. ledna 1409 vydává Dekret kutnohorský, jehož znění Hus a jeho spojenci připravili s předstihem.
Důležitý dokument mění zaběhlý systém rozhodování na pražské univerzitě, jak vysvětluje současný publicista Ferdinand Peroutka jr. Král přisoudí českému živlu „tři hlasy, jež do té doby náležely Bavorům, Sasům a Polákům, zatímco těmto třem národům ponechal hlas jediný, dříve patřící Čechům“.
Lucemburk si brzy uvědomí, jak velkou chybu udělal, ovšem dekret ponechá v platnosti. Zaviní tak úpadek pražského vysokého učení.
Němečtí mistři a studenti se s novou realitou nesmíří a do konce roku 1409 odejdou do Říše, především na nově založenou univerzitu v Lipsku.
Foto: Wikimedia.org, digitalniknihovna.cz
