Štětec letí po plátně. Pod jeho tahy se rodí hřmotná postava muže s černým kloboukem a výraznou červenou šálou.

Henri de Toulouse-Lautrec právě maluje plakát k představení svého přítele, kabaretiéra Aristida Bruanta, v jehož podniku Le Mirliton na Montmartru bývá víc než doma.

Nikdy není sám

„Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a nestřídmostí,“ shrnuje životní eskapády Henriho de Toulouse-Lautreca (1864–1901) autorka jeho životopisu Julia Freyová.

Naráží tak třeba na to, jak se typický představitel pařížské bohémy na sklonku 19. století popasoval s vážným tělesným hendikepem. Maluje a baví se, s přáteli z uměleckých kruhů vymetá všechny vyhlášené podniky, nedokáže být sám.

Má na byt i ateliér

Ve čtvrti na Montmartru, která ještě tehdy patří mezi ty v Paříži pochybné, má svůj vlastní ateliér i byt. Může si to dovolit. Henri de Toulouse-Lautrec pochází ze starobylé aristokratické rodiny, jíž stále plynou příjmy z majetků především v jižní Francii.

Vlastní stůl v kabaretu

Mnohem více času než doma ovšem tráví po kavárnách a kabaretech, které tu ve 2. polovině 19. století vyrůstají jako houby po dešti.

Je pravidelným návštěvníkem podniku Le Mirliton, který patří jeho příteli Aristidu Bruantovi (1851–1925), v proslulém Moulin Rouge má Toulouse-Lautrec vyhrazen dokonce vlastní stůl.

Na oplátku pro zdejší vystoupení maluje plakáty a jeho obrazy zdobí zdi šantánů.

Zrádná barva

Umělec pozvedne v ruce broušenou skleničku a proti světlu obdivuje jasně zelenou barvu nápoje, který obsahuje. K sedánkám na Montmartru neodmyslitelně patří absint.

Alkoholický nápoj z pelyňku, anýzu a fenyklu se stává tak populární a často konzumovaný, že se páté hodině odpolední přezdívá „zelená hodinka“. I Toulouse-Lautrec mu holduje, přestože ho závislost na alkoholu ničí.

Milenky s rizikem

Malíř, jehož hvězda začíná stoupat už za jeho života a na rozdíl od řady svých kolegů a současníků prodává díla za slušné sumy, si chodí pro inspiraci nejen do kabaretů.

Často je k zastižení v nevěstincích, třeba v podniku U Mrtvé krysy, kde studuje každičký detail ženského těla.

„Řekněte, Lautrecu, proč vlastně malujete ženy vždycky tak škaredé?“ ptá se ho jednou Misia Natansonová, která společně se svým manželem patří do okruhu jeho přátel. On jí odpoví:

„Protože takové jsou.“ Mnoho pařížských prostitutek se stává jeho dočasnými milenkami. Od některé se nakazí syfilidou.

V zajetí démonů

Rodina je bídným stavem Henriho zděšena, alkohol a syfilida udělaly své. V roce 1899 ho nechávají hospitalizovat na luxusní klinice pro duševně nemocné. Henri Toulouse-Lautrec musí načas abstinovat.

Jakmile se ocitne opět na svobodě, propadá ale rychle svým démonům. Zbývají mu dva roky života.