„Postoj sovětských vojenských autorit a lze říci i odpovědných politiků Sovětského svazu k našemu Hlavnímu velitelství je více než zaujatý,“ informuje 13. ledna 1945 londýnskou exilovou vládu Antonín Hasal, který s našimi jednotkami tehdy operuje na osvobozeném území Podkarpatské Rusi…Chování Sovětů už má dost.

Bývalý legionář a divizní generál Antonín Hasal (1893–1960) se krátce po německé okupaci v březnu 1939 zapojuje do odbojové organizace Obrana národa. Gestapo po jejích členech nelítostně jde, a tak se rozhodne raději emigrovat.

V noci ze 16. na 17. března 1940 prchá z protektorátu. Přes Slovensko cestuje na jugoslávský pas do Bělehradu, odkud se 14. dubna 1940 dostane do Francie. V Paříži se krátce nato stává náčelníkem štábu Československé vojenské správy.

I díky tomu je v úzkém spojení s exilovým prezidentem Edvardem Benešem (1884–1948) v Londýně a po svém příchodu do Británie se 1. srpna 1940 stává předsedou jeho vojenské kanceláře.

Napětí stoupá

Generál pomáhá prezidentovi orientovat se ve vojenských otázkách a řeší záležitosti čs. vojáků působících na ostrovech. V prosinci 1943 také doprovází Beneše na jednání do Moskvy a na základě prezidentova rozhodnutí se v červnu 1944 stává velitelem čs. jednotek na osvobozeném území Podkarpatské Rusi.

Na vlastní kůži zde zažívá tvrdá jednání se Sověty, kteří už se chovají tak, jako kdyby Československo bylo jejich válečnou kořistí.

V lednu 1945 na Podkarpatské Rusi, kde v Chustu (dnes na Ukrajině, asi deset kilometrů severně od ukrajinsko-rumunských hranic) sídlí velitelství našich jednotek, dochází k protestům obyvatel, nespokojených s represemi Rudé armády.

„Pořádek na uvedeném území je zajištěn sovětskými veliteli a místní milicí,“ tvrdí Sověti. Hasalovi se nelíbí, že zasahují do jeho kompetencí a napětí mezi ním a sovětskými veliteli stoupá…

Cílené provokace

„Za žádných okolností nepoužívejte zbraně, a to ani k sebeobraně,“ rozkazuje Hasal svým vojákům 14. ledna 1945, když na Podkarpatské Rusi dochází k další provokaci ze strany Sovětů. Jedině tak se zabrání krveprolití.

Sověti mu ale dál dávají najevo svoji nadřazenost v regionu. „Na různá opatření H. V. (Hlavní velitelství – pozn. red.), pokud jde o otázky organizační, osobní apod., se hledí nepříznivě a činí se různé obtíže,“ upozorňuje Hasal Londýn.

Navzdory uzavřené dohodě se Sověty je podle něj prakticky veškerá aktivita našeho velitelství „znemožněna přímými zásahy sovětských vojenských autorit ať již v Moskvě, nebo u velitelství fronty“.

Čas emigrovat

Sovětské velení postupem času dokonce zakazuje Čechoslovákům udržovat kontakt s londýnskou exilovou vládou. Hasal musí využívat tajnou radiostanici s krycím jménem Vladislav.

Při svých zprávách do Británie opakovaně varuje, že se Československo po válce může ocitnout v područí SSSR. Po osvobození v květnu 1945 sice generál Hasal ještě dva roky vykonává funkci ministra dopravy a poté znovu přednosty prezidentovy vojenské kanceláře, ale je stále zřejmější, že dochází na jeho slova.

Komunistický puč v únoru 1948 se pro něj stává signálem, že je nejvyšší čas opustit republiku a opět jí pomáhat z exilu. Hasal emigruje do USA, kde o 12 let později umírá.

*** Rodina v moci nacistů ***

* Generál Hasal měl se svou ženou celkem čtyři děti, přičemž prvorozený syn zemřel bezprostředně po porodu…Za druhé světové války, zatímco on pobýval v exilu, byla jeho rodina vystavena perzekucím ze strany okupantů.

* Jeho manželka se dvěma staršími dětmi byla internována v táboře ve Svatobořicích na Hodonínsku, kde se ocitli i příbuzní dalších vysokých důstojníků čs. prvorepublikové armády.