Obě flotily se k sobě přibližují plnou rychlostí. Námořníci znepřátelených stran už stojí pevně rozkročeni u zábradlí svých lodí a v rukou sbírají nejdostupnější munici. Vzápětí se na nepřítele snese ničivý příval kamení.

V polovině 13. století panuje na Islandu období občanských válek, takzvaná éra Sturlungů.

Jméno dostává po vikinském klanu Sturlungů, nejmocnějším už od doby, kdy se do čela islandského parlamentu dostal historik a básník Snorri Sturluson (1179–1241), zavražděný později v mocenském boji.

O vládu nad Islandem se nyní přetahují představitelé dvou nejvlivnějších rodů.

Kakali Sighvatsson (asi 1210–1256) z rodu Sturlungů ze západu má zvláštní motivaci, protože jeho otec i čtyři bratři padli v krvavé bitvě u Örlygsstatharu v srpnu 1238. Nenáviděným protivníkem je jeho vzdálený bratranec Kolbeinn Arnórsson (1208–1245) ze severního rodu Ásbirningar.

Momentálně ovládá větší území, ale Sighvatsson sbírá vojsko a touží se s Arnórssonem vypořádat jednou provždy.

Západ proti severu

„Kakali Sighvatsson shromáždil v zátoce Trékyllisvík muže z oblasti Strandiru a západních fjordů,“ vypráví o přípravách k rozhodující bitvě islandská Sturlungská sága, jeden z nejobsažnějších pramenů o dějinách ostrova.

Díky ní se tak ví, že Sighvatssonovu armádu tvořilo 15 lodí a zhruba 210 mužů. Činí se ale i jeho soupeř, který sestavuje seveřanské vojsko. Nakonec dá dohromady dvacítku plavidel a jeho armáda svým počtem 470 mužů tu nepřátelskou podstatně převyšuje.

Obě flotily se dávají do pohybu 25. června 1244 a setkávají se v zátoce Húnafloi neboli Zátoce ledních medvědů.

Osvědčená munice

Po dlouhých dobách norského vměšování a spojeneckých vazeb se zahraničím je nadcházející střetnutí jedinou námořní bitvou na Islandu, v níž proti sobě stojí výhradně Islanďané. V dalších staletích by Zátokou ledních medvědů znělo ohlušující dunění lodních děl.

Teď se ale ještě bojuje zcela jinou municí. Někteří námořníci sice mají luky a oštěpy, všechna plavidla jsou však až po okraj naplněna kamením, které posádky metají na nepřátele s cílem potopit jejich lodě.

V první fázi boje lépe vycvičení Sturlungové protivníka zaskočí. Ten rychle ztratí 80 mužů. „Vzmužte se a bojujte!“ křičí Arnórsson zběsile. Pak už se začne projevovat početní převaha. Po pěti hodinách nelítostných bojů Kakali Sighvatsson velí k ústupu.

Vítězství bez úspěchu

Vyčerpaní vítězové prchající nepronásledují, ale to neznamená, že nehodlají své vítězství potvrdit. V následujících dnech vtrhne klan Ásbirningar do Trékyllisvíku. „Každá objevená sturlungská loď bude okamžitě zničena,“ zní rozkaz.

Celá oblast končí vypleněna, což má pro zdejší populaci katastrofální následky. Přesto vítězství v přelomové bitvě klanu Ásbirningar nadvládu nad Islandem nepřinese.

Vůdce Arnórsson o rok později umírá a klan je brzy nato, 19. dubna 1246, poražen v bitvě u Haugsnes, v nejkrvavějším střetu Sturlungské éry. Mezi oběťmi je i Arnórssonův syn Brandur Kolbeinsson a pro jeho rod to znamená definitivní odchod do zapomnění.