Oba břehy Temže v Londýně spojovala kdysi stavba, označovaná za jeden z divů světa. Most, který se stal samostatnou městskou čtvrtí a také místem odporné přehlídky popravených nešťastníků.

Most v samém centru Londýna postavili už Římané v roce 46 našeho letopočtu. Byl dřevěný a vydržel téměř 1000 let, než ho v roce 1013 nechal spálit král Ethelred II. (asi 968–1016), aby zastavil postup útočících Vikingů.

Pak už to chtělo něco trvanlivějšího než dřevo. Na vybudování kamenného mostu měl zájem sám panovník Jindřich II. (1133–1189), který na financování stavby dokonce vypsal speciální daň z vlny a ovčí kůže. V roce 1176 se začíná stavět…

Můžete stavět!

Konstrukci mostu, kterému se říká Old London Bridge, tvoří 19 malých oblouků. Na každém jeho konci se nachází brána. Mostní pilíře stojí na kůlech zaražených hluboko do koryta řeky a zasypaných štěrkem.

Když je most, dlouhý 282 metrů a široký přes 7 metrů, po 33 letech konečně hotový, už dávno v Anglii nevládne Jindřich, ale Jan Bezzemek (1166–1216). Právě on vydává povolení postavit na mostě domy. A nejde jen o nějaké drobné stavbičky.

Zanedlouho se po obou stranách mostu tyčí až sedmipatrové kolosy! Stojí tu i kaple sv. Tomáše, zasvěcená arcibiskupovi Tomáši Becketovi (asi 1118–1170), zavražděnému kdysi stoupenci krále Jindřicha II.

Zaslouží si obdiv

Domy stále přibývají a na konci 14. století už jich na Old London Bridge stojí 140. „Celek je na každé straně pokryt domy tak, že mají vzhled pokračující ulice, vůbec ne mostu,“ píše v roce 1598 německý cestovatel Paul Hentzner (1558–1623).

Roste také počet obyvatel a most se pozvolna stává samostatnou městskou čtvrtí. Nejtypičtější dům je tu tvořen obchodem v přízemí, velkou síní v patře nad ním, kuchyní a vodárnou v dalším podlaží a místnostmi ještě o patro výš.

Sídlí tu prodejci galanterie, rukavičkáři, nožíři, výrobci luků, obchodníci s textilem i hokynáři.

„Mezi mnoha slavnými památkami v této říši si žádná nezaslouží více obdivu než tento londýnský most,“ bude stavbu jednou opěvovat věhlasný anglický kartograf John Norden (asi 1547–1625). Ne vždy je však na most pěkný pohled.

Na jeho jižní bráně totiž bývají k vidění hlavy popravených vězňů, uvařené a namočené do dehtu kvůli trvanlivosti a nabodnuté na kopí. V roce 1535 se mezi ně zařadí i hlava spisovatele Thomase Morea (1478–1535), autora slavné Utopie.

Jízda vlevo

Čas plyne a provoz na mostě houstne, takže vyvstává potřeba ho regulovat. „Veškeré povozy, kočáry a jiná vozidla vyjíždějící ze Southwarku do City musejí jet po západní straně mostu a vozidla vyjíždějící ze City musejí jet po východní straně mostu,“ zní nařízení starosty z roku 1772, které se stane impulsem pro budoucí levostranný provoz na britských silnicích.

Až po šesti stoletích se Londýn s těžkým srdcem rozhodne nahradit chátrající most novým. V roce 1831 pak o 30 metrů dál vzniká elegantní moderní stavba s pěti žulovými oblouky.

Zrod nového mostu je zároveň koncem toho starého, který je teprve nyní definitivně rozebrán.