Ozve se zvonek u dveří. Georges de la Tourette, uznávaný francouzský neurolog, jde otevřít. Na prahu spatří ženu, která je mu povědomá. Promluvit na ni už nestihne. Dáma vystřelí z připravené zbraně a zasáhne lékaře do krku.

Medicína je jeho život. Georges Gilles de la Tourette (1857–1904) pochází ze západní Francie, a zprvu ji tak studuje v Poitiers. V roce 1881 ovšem přesídlí do Paříže a objevuje velký svět.

Klíčovým se pro něj stává setkání s neurologem Jeanem-Martinem Charcotem (1825–1893), ředitelem pařížské nemocnice Salpêtriere a mužem, jemuž Francouzi přezdívají „Napoleon neuróz“. Tourettovi se napříště stane mentorem. Mladší kolega u něj praktikuje a dělá mu asistenta.

Popisuje syndrom

Svou akademickou kariéru Georges Gilles de la Tourette bere smrtelně vážně. Nad ostatními vyniká pracovitostí – vyučuje, publikuje, dochází do nemocnice. „Velmi inteligentní, temperamentní, někdy až popudlivý,“ charakterizují jej kolegové.

„Co kdybyste se podíval na motorické poruchy?“ navrhuje v roce 1884 Charcot svému asistentovi.

Na vzorku devíti pacientů z nemocnice Salpêtriere pak Tourette zkoumá jejich podivné záškuby v obličeji, nutkavé mrkání, pokašlávání či posmrkávání nebo náhlé zvukové projevy. Ve své práci z roku 1885 vše popíše jako „křečovité tiky“.

Stanovuje novou diagnózu pro vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění. Na popud Charcota se mu začne říkat Tourettův syndrom.

Rozčílí Bismarcka

Kromě něj se mladý neurolog zajímá o účinky hypnózy. Nejenže asistuje Charcotovi při jeho pokusech, jak jejím prostřednictvím léčit hysterii, Georgese Gillese de la Tourette fascinuje také myšlenka, zda by se zhypnotizovaný člověk mohl dopustit zločinu.

Tématu věnuje několik prací. „Zjevil se mi jeho přízrak a svedl mě,“ čte si Tourette pozorně výpověď abatyše Jeanne des Anges (1602–1665). V klášteře v Loudunu podle všeho ve 30. letech 17. století propukla masová hysterie.

Tourette se zabývá i historickými případy, které mohou jeho obor obohatit. Když publikuje článek o masové hysterii v pruské armádě, rozhodně tím nepotěší německého kancléře Otto von Bismarcka (1815–1898).

Postřelen pacientkou

Rok 1893 se pro skvělého neurologa nese ve znamení pohrom. Na meningitidu umírá jedno z jeho čtyř dětí. Na věčnost se odebere i jeho učitel Charcot. A pak Touretta postřelí jedna jeho bývalá pacientka, která tvrdí, že byla zhypnotizována proti své vůli.

Ačkoli ho kulka zasáhne do krku, dokáže se lékař z vážného zranění dostat – po fyzické stránce, jeho psychika je incidentem těžce otřesená. Tourette upadá do stále hlubších depresí.

V roce 1901 jej nakonec jeho nejstarší syn dostane lstí na psychiatrickou kliniku ve Švýcarsku. Namluví mu, že tam na něj čeká jistá celebrita, která od něj potřebuje vyšetřit.

Jakmile je Tourette na místě, zaklapnou za ním těžké dveře, z nichž už nikdy nevyjde ven. Lékaři mu diagnostikují pokročilé stadium syfilidy. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršuje a v květnu 1904 umírá.