Díky svému otci je na dvoře Václava I. vítán. Smil nic zásadního „nepokazí“ a král mu začne důvěřovat. S jeho synem a novým českým panovníkem Přemyslem Otakarem II. má ale zpočátku horší vztahy. Pán z Lichtenburka se musí hodně snažit, aby si získal také jeho důvěru…

Vyrůstá na rodových statcích v okolí Žitavy v dnešním Sasku. Jak je tehdy u mladých šlechticů zvykem, jeho výchova se soustředí na umění boje. Smil z Lichtenburka (asi 1220–1269) se učí jezdit na koni, ovládat různé zbraně a posilováním „mučí“ svoje tělo.

Ve zbroji a s mečem v ruce se cítí jako ryba ve vodě, což během života opakovaně prokáže. Jeho bojový křest, kterým projde nejspíše v lednu 1246, však nedopadne nejlépe.

České vojsko, čítající na 500 mužů, vpadne do Rakous a poplení území kolem obou břehů Dunaje. Při návratu ho ale zaskočí družina Fridricha Bojovného (1211–1246).

Byť je rakouský vévoda v početní nevýhodě, bitvu s vetřelci vyhraje a získává až 200 zajatců včetně břeclavského vévody Oldřicha III. Sponheimského (asi 1220–1269), synovce českého krále Václava I. (1205–1253).

Zda byl zajat i Smil z Lichtenburka, prameny nezmiňují. Pokud ano, patřil do úzké skupiny urozených zajatců, za které mohl Fridrich Bojovný očekávat vysoké výkupné.

Krále nezradí

Jeho otec Jindřich ze Žitavy (asi 1203–1253/1254) patřil k blízkým spojencům Václava I. Díky tomu má Smil na dvůr českého krále dveře otevřené. Ambiciózní mladík toho využije a sám se brzy zařadí do okruhu šlechticů, kterým panovník plně důvěřuje.

Nezradí ho ani v roce 1248, kdy proti Václavovi neúspěšně povstane jeho syn a následník trůnu Přemysl (budoucí král Přemysl Otakar II.; asi 1233–1278).

Není jasné, zda vůbec – případně jak moc – Smil zasáhl do bojů se vzpurným kralevicem, protože prameny i v tomto případě mlčí. Nicméně jakmile boje utichnou, Václav ho jmenuje nejvyšším purkrabím Pražského hradu.

Někdy v té době se ambiciózní šlechtic také stává majitelem rozsáhlých pozemků na Českomoravské vrchovině. O zalesněné a řídce osídlené území se však zpočátku příliš nezajímá. Kolem roku 1251 se to změní, protože na Vysočině je objeveno stříbro.

U řeky Sázavy, v místech, kde je velmi mělká, zakládá pán z Lichtenburka Smilův (dnešní Havlíčkův) Brod.

Zve Němce

Na český trůn usedá roku 1253 Přemysl Otakar II. Nezapomněl, kdo stál proti němu při jeho neúspěšné vzpouře před pěti lety. Smil přesto dělá všechno pro to, aby si získal i jeho důvěru. V roce 1254 s ním vyráží na křížovou výpravu do Pruska.

Přemysl chce rozšířit svůj vliv na sever a současně podpořit řád německých rytířů v boji s pohany. Smil se během tažení s jeho členy důkladně seznámí. Zbožní rytíři ho ohromí natolik, že po návratu do Čech pozve jejich zástupce na faru ve Smilově Brodu.

A jak dodává současný publicista Jiří Svatoš, na Brodsko začali záhy „proudit (nutně potřební) německy mluvící kolonisté, kteří v následujících dekádách tvořili většinu mezi horníky ve vznikajících dolech“.

Zdejší těžba stříbrné rudy se rychle rozvíjí a pán z Lichtenburka díky ní v průběhu let utěšeně bohatne. Vysoké zisky investuje do rozvoje svých panství na Vysočině, a výrazně tak změní tvář dosud opomíjeného regionu.

Od prohry k vítězství …

Spolu s českým králem vytáhl do další války. Přemysl Otakar II. má dlouhodobé spory s bavorskými Wittelsbachy a v létě 1257 vpadne do jejich země. Špatně přichystaná výprava však skončí fiaskem. Přemyslovo vojsko musí pod tlakem nepřítele ustoupit.

Při přechodu řeky Innu se pod ním proboří most a mnoho bojovníků se utopí. Zbytek armády se stáhne do nedalekého Mühldorfu, ovšem po několika dnech uzná svou porážku a raději se vzdá. Návrat domů není pro Smila ani pro ostatní české pány moc příjemný.

Možná jimi cloumá i vztek, protože jejich panovník během výpravy jako vojevůdce naprosto selhal! Další tažení, jehož se Smil zúčastní, naopak skončí vůbec největším vojenským triumfem krále „železného a zlatého“.

V červenci 1260 Přemysl Otakar II. poráží u Kressenbrunnu uherského krále Bélu IV. (1206–1270) a upevní svou nadvládu nad rakouskými zeměmi.

O konkrétních činech pána z Lichtenburka v této řeži se prameny nezmiňují, patřil však ke skupince elitních rytířů, která ji rozhodla! Faktem také je, že střet u Kressenbrunnu byl poslední bitvou, jíž se Smil prokazatelně účastnil…

Ústup do ústraní

Zařadil se k nejmocnějším a nejbohatším mužům v Českém království, Přemysl Otakar II. musí jeho vliv respektovat. Smil se přesto někdy po roce 1260 zřejmě stahuje do ústraní.

Lze tak usuzovat z toho, že jeho jméno se v 60. letech 13. století objevuje na listinách vydávaných královským dvorem v Praze jen sporadicky. Co k tomu pána z Lichtenburka vedlo? Možná se znovu rozhádal s Přemyslem, nebo začal mít vážné zdravotní problémy.

Ať tak, či onak, podle Svatoše ho to mrzet nemuselo:

„Nejspíš se totiž uchýlil na jeden ze svých hradů… a spravoval dobře vynášející rodové majetky – ty byly vpravdě obrovské (šlo o většinu dnešního havlíčkobrodského okresu a také velké části okresů žďárského, chrudimského, kutnohorského nebo jihlavského).“ Smil z Lichtenburka umírá nejspíše v létě 1269 a jeho ostatky jsou uloženy do rodové hrobky ve žďárském klášteře.

Foto: wikimedia.org