Malý chlapec sedí nad knihou a doslova hltá řádky o výpravě britského polárníka Johna Franklina. Na chvíli se zasní, také by chtěl zažít takové dobrodružství v zemi věčného ledu.
Japonsko, v němž žije, se ale teprve velmi pomaličku otevírá světu a ještě to není tak dávno, co jeho obyvatelům za vycestování ze země hrozila smrt.
Po dokončení školy stojí Nobu Širase (1861–1946) před důležitým rozhodnutím. Stane se po vzoru svého otce buddhistickým mnichem? To by ovšem znamenalo vzdát se svých dětských snů o ledových dálkách. Ne, raději dá před svatyní přednost armádě. Služba v ní mu snad dovolí vydat se jednou k zemskému pólu…
Zpackaná výprava
Širase se začíná tužit. Nepije, neholduje tabáku, zvyká tělo na mrazivé teploty. „Zkuste to nejprve někde blíž,“ radí mu starší kolega, který má pro sny mladého důstojníka jako jeden z mála pochopení.
V rámci japonské armády se v roce 1893 chystá expedice na Kurilské ostrovy, ležící severně od Japonska a tvořící souvislý pás až ke Kamčatce.
Sporné území, o něž se přetahují Rusko s Japonskem, momentálně náleží císařství, proč se zde tedy nepokusit o založení trvalejšího japonského osídlení?! Širase se k expedici nadšeně přidává.
Brzy ale přichází rozčarování – výprava je špatně naplánovaná, a hlavně bídně zásobovaná. Během první zimy na Kurilských ostrovech umírá deset jejích účastníků.
Velitel se urychleně vrací domů a zbytek mužů nechává na severu napospas další zimě, která si vyžádá nové oběti. Širase přežije a z debaklu si vezme řadu ponaučení.
Dají mu košem
Vždy upíral svůj zrak k severnímu pólu. Ten však v roce 1909 pomyslně padl, když na něm jako první stanul Američan Robert Edwin Peary (1856–1920). Navíc se vzápětí objevuje další polárník Frederick Cook (1865–1940), který tvrdí, že Pearyho na točně předběhl.
Na Širaseho je zkrátka na severu nějak plno. Rychle proto obrací svůj zrak k Antarktidě. Už se k němu donesly zvěsti, že se tam chystají Nor Roald Amundsen (1872–1928) i britský námořní důstojník Robert Falcon Scott (1868–1912). Japonec si tedy musí pospíšit.
„Vašemu záměru nelze vyhovět,“ dává ale Širasemu košem vláda, když se na ni obrací se žádostí o financování své expedice. Dveře mu zavírají další mocní. Nakonec musí výpravu platit ze svého a obrovsky se zadluží.
K pólu to nestihl
29. listopadu 1910 přece jen Širase vyplouvá z Tokia k jihu s přestavěnou rybářskou lodí Kainan Maru. Nic ale nejde podle plánu.
Ke břehům Antarktidy se expedice přiblíží až v březnu 1911, kdy už je pevnina obklopena ledovým příkrovem, který znemožňuje přistání. Širase uzná, že bude lepší vyčkat na další sezonu, a zimu stráví se svými muži v Austrálii.
K Antarktidě opět vyplouvá v listopadu. To už ví, že Amundsen i Scott mají před ním podstatný náskok, který nedokáže dohnat. Myšlenku na dobytí jižního pólu tedy opouští. Zaměří se raději na průzkum antarktického pobřeží a řadu vědeckých měření.
Probádá Velkou ledovou bariéru na Rossově šelfovém ledovci, na saních se dostává až za 80 stupeň jižní šířky a jako první Japonci přistávají v Zemi krále Edwarda VII. Ač jsou jejich úspěchy světu spíše skryty, po návratu domů v červnu 1912 jsou členové expedice oslavováni jako hrdinové.
Sláva ale rychle vyprchá a Širasemu zbudou jen dluhy, které bude splácet skoro do konce života.
