Zoufalý Josef I. prochází troskami Lisabonu. Beznaděj bije do očí. Z tepajícího velkoměsta zbyla jen hromada sutin. „Je to snad boží trest?“ ptá se sám sebe šokovaný portugalský panovník. Stát nezůstal ani jeho královský palác…
Obyvatelé Lisabonu nemohli dospat. V kalendáři je 1. listopad, na který připadá Slavnost Všech svatých.
„Lisabon neviděl hezčí ráno než onoho listopadového dne, slunce naplno zářilo, celé nebe bylo naprosto jasné a klidné,“ píše ve svých vzpomínkách reverend Charles Davy. Lisaboňané vstávají brzy, aby již s rozbřeskem byli na nohou a modlili se.
V kostelech je jich hlava na hlavě. Pak se však ozve nečekaný zvuk. Lidé netuší, co se děje.
Je krátce před desátou hodinou, když se město zachvěje, a to tak mocně, že zemětřesení je cítit nejen zde, ale i ve Francii, Maroku, Itálii, a dokonce až ve Skandinávii.
Slunce není vidět
Lidé nemají mnoho šancí. Mohutné zdi chrámů začnou pukat a na jejich hlavy dopadají první kusy zdiva a soch. Několik minut svádějí lisabonské stavby s přírodním živlem nevyrovnaný boj. Brzy se však poroučejí k zemi a zasypávají tisíce osob.
A to je jen první otřes! Krátce nato přijde druhý, podobně silný. Dílo zkázy dokonají četné požáry. Od ohňů v obydlích a svíček v kostelích totiž vzplanou trosky. Brzy se k nebi dere mohutný černý kouř. Požárů je tolik, že dým zastíní slunce.
„Utečte k moři!“ vykřikne kdosi. Ani tam však není bezpečno. Otřesy totiž vyvolají vlnu tsunami, dosahující až pěti metrů. Ta spláchne vše do vzdálenosti 250 metrů od moře.
Záležitost pro filozofy
Odhaduje se, že tragédie si vyžádala 60 000–100 000 obětí. Svět je otřesen. Město je totiž považováno za katolickou baštu, zemětřesení za znamení shůry. Mnoho lidí tedy nechápe, jak boží hněv mohl stihnout právě zbožný Lisabon.
Šokující je i zjištění, že se zde sice zřítily a vyhořely kostely a kláštery, ale ulice s nevěstinci zůstala ušetřena. Katastrofu opakovaně použije francouzský filozof Voltaire (1694–1778) ve své polemice s církví.
Pohroma zaujme i německého filozofa Immanuela Kanta (1724–1804), který se pokusí spojit událost s přírodním původem, a ne s božím hněvem. Přemýšlí o ní také Jean-Jacques Rousseau (1712–1778), Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) a jiní učenci.
Výsledky jejich bádání mimo jiné položí základy pro rozvoj nového oboru – seismologie.
