„Máš další milenku!“ rozběsní se Jana a zasype svého manžela nadávkami. Na protest pak zahájí hladovku. Filip ji nechá být a ignoruje její prosby, když začne tlouct do podlahy své ložnice, která leží nad jeho.

Po chvíli Jana přejde k bušení do podlahy kamenem, pak nožem. Běsnění trvá celou noc… 

Šílenství královny Jany I. Kastilské (1479–1555) má mnoho forem. Někdy se krčí na podlaze své komnaty bez hnutí. Jindy zaleze do kouta a divoce kolem sebe kope a křičí. Odmítá jíst, pokud je někdo přítomen a pozoruje ji.

Proto jí musejí nechávat jídlo za dveřmi. Pak vyběhne, popadne talíř, v rychlosti se nají a se šíleným křikem s ním mrští o zeď. Ať se lékaři snaží, jak chtějí, zoufalé královně pomoci nedokážou. V mládí to přitom bylo vzorné a doslova ukázkové dítě.

„Byla bystrá a krásná, nadaná na jazyky. Její královští rodiče Ferdinand a Isabela se s ní neustále chlubili u dvora, kde rozmlouvala plynně latinsky a hrála na kytaru,“ zmiňuje se současná britská spisovatelka Brenda Ralph Lewisová.

Loterie královských sňatků Janě navíc přidělí jednoho z nejpohlednějších evropských princů ­– jediného syna habsburského císaře Maxmiliána I. (1459–1519), arcivévodu a flanderského hraběte Filipa (1478–1506). Muže statného, vyspělého a úchvatně krásného. Jana jeho kouzlu doslova propadne…

Stravovaná touhou

Zpočátku se zdá, že Filip je stižen stejnou touhou. U něj se však nejedná o nic jiného než o fyzickou přitažlivost. Jana však chce mít nad ním naprosté vlastnictví – žádné milenky, žádné oddělené životy, jen absolutní blízkost.

Je příliš mladá a příliš stravovaná žárem své vášně k Filipovi, než aby si uvědomila, že jí nikdy nemůže dát, co by chtěla. Filip je zkrátka zvyklý na pozornost žen a má nejméně jedno nemanželské dítě.

Vlámská společnost je navíc silně hédonistická a podporuje promiskuitu. Téměř každá tělesná rozkoš je tolerována. To Janu sžírá, trpí depresemi, záchvaty vzteku a zuřivosti. Dojde to dokonce tak daleko, že svého muže nechá sledovat!

Drží ji v izolaci

Brzy dojde trpělivost i Filipovi. Jeho prvotní okouzlení je dávno pryč, zamilovanost nahradí ústrky a hrubost. Vůči Janě se chová jako tyran, snaží se ji izolovat od okolí, a dokonce ji zabavuje dopisy, které jí posílají rodiče ze Španělska.

Přesto mu Jana během následujících devíti let porodí hned šest dětí.

„Početným potomstvem snad chtěla zachránit manželství, ale pravděpodobně i sám Filip vítal manželčina těhotenství v naději, že se tím oslabí její sexuální apetit, kterým ho neustále obtěžovala,“ míní současný spisovatel Vladimír Liška.

Pro flanderského hraběte se manželství s Janou stane nesnesitelným i kvůli jejím nečekaným výbuchům vzteku, jež se stupňují.

Dokonce začne o své manželce rozhlašovat, že není duševně zcela v pořádku, a pod záminkou, že by si mohla sama ublížit, ji nechává zavírat a hlídat v jejích komnatách.

Rozmlouvá s mrtvolou

Situace se zkomplikuje o to víc, když se v roce 1504 Jana stává dědičkou Kastilie. Na chvíli jí svitne naděje, že by se snad konečně mohla vrátit domů a uniknout všem ústrkům.

Dokonce i manžel se k ní začne chovat o poznání lépe, což má na její otřesenou psychiku blahodárný vliv, neboť Filipa pořád miluje.

Ten ale jedná z pouhé vypočítavosti, chce si královskou korunu uzurpovat sám pro sebe a Janu prohlásit za nepříčetnou, a tedy neschopnou vlády. V roce 1506 však sám nečekaně onemocní a zemře. Tehdy se Jana zhroutí úplně.

Den za dnem se chodí modlit k manželově rakvi, s níž pak putuje po Španělsku. „Úplně zešílela,“ šeptají si lidé. Zasáhnout musí nakonec její otec.

V červenci 1507 se s Janiným souhlasem ujme vlády a dceru nechá převézt do kláštera klarisek v Tordesillas. Tam ji pak v izolaci drží dalších téměř 50 let…