Chystají se vyplout zpátky domů, když jejich loď narazí na podmořské skalisko a vážně se poškodí. V pusté Antarktidě ji posádka nemá jak opravit. Charcotovi zbývá jediná možnost.

S trochou štěstí a s pomocí čerpadel by se mohli přes volné moře dostat k jihoamerickému pobřeží…

Na přání svého otce – respektovaného neurologa – vystuduje medicínu. Práce lékaře však Jeana-Baptistu Charcota (1867–1936) moc nebaví. Má dobrodružného ducha. Lákají ho dálky, chtěl by se plavit po moři. V roce 1893 si svůj sen splní.

Po zesnulém otci zdědil spoustu peněz. Aby nabral co nejvíce zkušeností, podniká na své jachtě stále odvážnější plavby. Prozkoumá Lamanšský průliv a velkou část Severního moře.

Obepluje Irsko, vydá se k Faerským ostrovům, navštíví Island a v roce 1902 poprvé překročí severní polární kruh. Záhy pak zaměří svou pozornost daleko na jih.

K dosud neprobádané Antarktidě míří na počátku 20. století jedna expedice za druhou, bohužel ani jedna není francouzská. Pro Charcota je to obrovská výzva. Prozkoumat ledový kontinent vnímá jako otázku národní hrdosti!

Dvakrát uvízl

Francouzská vláda ho nepodpoří, musí si poradit sám. Charcot na vlastní náklady nechává postavit trojstěžník, vybavený pomocným parním strojem a zpevněný pro plavbu v ledu. Pojmenuje ho Français (Francouz).

V létě 1903 s ním zamíří přes Atlantik do Jižní Ameriky a o půl roku později dorazí k Antarktidě. Průzkumem vod kolem severní části Antarktického poloostrova stráví jeho posádka řadu měsíců, zakreslí do mapy několik dosud neznámých ostrovů.

Zkraje roku 1905 Français narazí na skalisko ukryté pod plovoucími krami. Loď je vážně poškozená a na místě se nedá opravit. Charcotovi nezbývá než riskovat.

Podaří se mu plavidlo vyvést na volné moře a s pomocí čerpadel dopluje až do argentinského Buenos Aires, kde svůj trojstěžník prodá. Doma ve Francie je přivítán jako hrdina. Okamžitě začíná plánovat další výpravu na jih. Tentokrát už ho vláda podpoří.

Charcot dostává novou loď Pourquoi pas (Proč ne?) i nejmodernější vědecké přístroje. I díky nim během roku 1909 podrobně zmapuje asi 2000 kilometrů neznámého antarktického pobřeží.

Znovu s celou posádkou prožije horké chvilky, když jejich loď uvízne na podmořském skalisku. Nakonec se ji ale podaří vyprostit a v červnu 1910 se úspěšná expedice vrací do Evropy.

Měl počkat

Do Antarktidy se už nevrátí. Po první světové válce se Charcot plaví v mořích na dalekém severu. Opakovaně navštěvuje Grónsko a na jeho pobřeží zakládá výzkumnou stanici. Počátkem září 1936 se objevuje na Islandu.

Stárnoucí Pourquoi pas má rozbitý kotel, jehož oprava se protáhne skoro na dva týdny. Charcot spěchá, a tak opouští ostrov navzdory nepříznivým povětrnostním podmínkám.

Tentokrát se od něj štěstí odvrátí, jak vypráví současný historik a geograf Jiří Martínek: „V rozbouřeném moři u pobřeží Islandu loď ztroskotala. Z celé posádky se zachránil jediný námořník. V ledovém oceánu zahynul i neúnavný badatel Jean-Baptiste Charcot.“

Foto: Wikimedia.org, Meisterdrucke.com