Na pódium vstoupí zpěvák s vějířem v ruce a za rytmického doprovodu bubínku začíná zpívat dlouhý příběh. Celých šest hodin ho bude prožívat spolu s publikem, které rozhodně nebude jen mlčenlivým obecenstvem.

Ani sami Korejci se neshodnou, co vlastně přesně znamená výraz pansori. Samozřejmě, slovo sori označuje zvuk, ale mnoho významů, kterých může nabýt první část slova, tedy pan, dává nekonečně výkladů.

Nejblíže pravdě bude zřejmě vysvětlení, že pansori znamená cosi jako „zpěv před davem“. Tradiční forma korejské hudby přetrvává od dynastie Čoson v 17. století a nejúspěšnější umělci jsou stejně populární jako popové hvězdy Západu.

Zpěváci, či špioni?

Dynastie Čoson panuje v Koreji dlouhá staletí od roku 1392 do roku 1910. Během 17. století začínají lidoví bardi zvaní changu, nabízející hudbu, tanec i akrobacii, přidávat do repertoáru i zpívané komické vyprávění.

Příběhy se inspirují korejským folklorem a mytologií, vstřebávají i čínské vlivy.

Dlouho jsou interprety pansori lidoví klauni z nižší vrstvy společnosti, označované jako Sani, ale pak kouzlo tohoto zpěvu objevují i výše postavení a do pansori se zapojují rovněž vzdělaní zpěváci.

Pro vládnoucí vrstvu jsou zpěváci gwangdae dokonce vítaným zdrojem informací o náladách panujících mezi lidem.

„Byli to sběrači zpravodajských informací, kteří měli přístup k uším vysoce postavených úředníků, a dokonce i krále,“ potvrzuje badatel Kim Yong-geun, který zkoumá pansori už téměř 40 let.

Náročný nářek

Pansori má už po staletí ustálená pravidla. Kromě zpěváka s nezbytným vějířem v pravé ruce je nutný ještě doprovod na tradiční korejský bubínek a nepostradatelnou součástí představení je publikum.

To svými emocemi a povzbuzováním rozhoduje o úspěchu či neúspěchu vystoupení a bývá zvykem, že umělci s publikem intenzivně komunikují. Tradice svazují i repertoár.

Z původních 12 písňových cyklů neboli madangů, které vznikly během 18. století, se dnes hraje pouze pět. Jednotlivý příběh může trvat až šest hodin a vyžaduje od interpreta nejen plné fyzické nasazení, ale i dokonalou paměť.

„Nejnáročnější jsou emoce, pláč a nářek je vyčerpávající. Někteří zpěváci nejsou schopni zvládnout celé představení,“ připomíná jedna z nejslavnějších současných zpěvaček Heo Ae-sun.

„Minimálně dva měsíce před představením jsem nabírala sílu a jedla hodně masa v kombinaci se cvičením,“ vzpomíná.

Národní majetek

Pansori zažívá zlatý věk v 19. století, ještě před příchodem západní hudby. Nejlepší zpěváci jsou považováni za elitu národa. I ti, kteří pocházejí z nižších vrstev, mají právo nosit obřadní oděv urozených, a konečně je svět pansori otevřen také zpěvačkám.

Těch je dnes v Koreji více než zpěváků. V roce 1964 prohlašuje jihokorejská vláda pansori za nehmotný národní kulturní majetek a na počátku 21. století mu stejné postavení uděluje UNESCO.