Český sněm volí králem Jiřího z Poděbrad (1420–1471), dosavadního zemského správce. Hlasy utrakvistů měl jisté, s katolíky to bylo mnohem horší. Důležité šlechtice z jejich tábora ale získal sliby, úplatky a nejspíš i výhrůžkami.
Ještě mu není ani 30 let a už zaujímá jednu z nejvyšších funkcí, jakých smrtelník může dosáhnout. Syn švábského vévody Fridrich I. Barbarossa (1122–1190) se nachází u smrtelného lože svého strýce, římského krále Konráda III. (1093–1152), který ho v tu chvíli prohlásí za svého nástupce.
„Monotónní hudba bez fantazie.“ Tak znějí první recenze po premiéře nového baletu Labutí jezero v březnu 1877 v moskevském Velkém divadle. Jeho autor Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) z takového hodnocení rozhodně nemá radost, ale náladu mu zlepší to, že diváci se na představení jen hrnou. Jeden z nejhranějších baletů světa je pak ve zkrácené verzi v roce 1888 uveden i v pražském Národním divadle za přítomnosti autora, který si do deníku zapíše: „Ohromný úspěch – minuta absolutního štěstí.“
Český sněm volí králem Jiřího z Poděbrad (1420–1471), dosavadního zemského správce. Hlasy utrakvistů měl jisté, s katolíky to bylo mnohem horší. Důležité šlechtice z jejich tábora ale získal sliby, úplatky a nejspíš i výhrůžkami.
Ještě mu není ani 30 let a už zaujímá jednu z nejvyšších funkcí, jakých smrtelník může dosáhnout. Syn švábského vévody Fridrich I. Barbarossa (1122–1190) se nachází u smrtelného lože svého strýce, římského krále Konráda III. (1093–1152), který ho v tu chvíli prohlásí za svého nástupce.
„Monotónní hudba bez fantazie.“ Tak znějí první recenze po premiéře nového baletu Labutí jezero v březnu 1877 v moskevském Velkém divadle. Jeho autor Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) z takového hodnocení rozhodně nemá radost, ale náladu mu zlepší to, že diváci se na představení jen hrnou. Jeden z nejhranějších baletů světa je pak ve zkrácené verzi v roce 1888 uveden i v pražském Národním divadle za přítomnosti autora, který si do deníku zapíše: „Ohromný úspěch – minuta absolutního štěstí.“