Na šibenici v Plzni se pohupuje tělo Jana Koziny (*1652). „Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás,“ pronesl prý vůdce chodského povstání těsně před smrtí. V dobových písemnostech nic takového ovšem zaznamenáno není.
Car Petr I. Veliký (1672–1725) přitáhne k Narvě (dnes v Estonsku) na tehdejší poměry s obří armádou, čítající 37 000 mužů a 195 děl. Je si jistý úspěchem. Jeho armáda má však k bojeschopnosti početněji slabších Švédů hodně daleko. U Narvy tehdy padne kolem 8000 ruských vojáků, zbytek se vzdá. Švédové, kteří mají 667 mrtvých, ukořistí všechna děla a munici a také 20 000 mušket.
Skupina vojenských kadetů ve Varšavě se vzbouří proti ruské nadvládě nad Polskem. Brzy se k nim přidá veřejnost a rebelie získává dokonce i podporu ze zahraničí. Přes několik lokálních úspěchů je však povstání nakonec ruskou armádou poraženo a Polsko se na dlouhá léta vzdá nadějí na samostatnost.
Na šibenici v Plzni se pohupuje tělo Jana Koziny (*1652). „Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás,“ pronesl prý vůdce chodského povstání těsně před smrtí. V dobových písemnostech nic takového ovšem zaznamenáno není.
Car Petr I. Veliký (1672–1725) přitáhne k Narvě (dnes v Estonsku) na tehdejší poměry s obří armádou, čítající 37 000 mužů a 195 děl. Je si jistý úspěchem. Jeho armáda má však k bojeschopnosti početněji slabších Švédů hodně daleko. U Narvy tehdy padne kolem 8000 ruských vojáků, zbytek se vzdá. Švédové, kteří mají 667 mrtvých, ukořistí všechna děla a munici a také 20 000 mušket.
Skupina vojenských kadetů ve Varšavě se vzbouří proti ruské nadvládě nad Polskem. Brzy se k nim přidá veřejnost a rebelie získává dokonce i podporu ze zahraničí. Přes několik lokálních úspěchů je však povstání nakonec ruskou armádou poraženo a Polsko se na dlouhá léta vzdá nadějí na samostatnost.