Poslední japonský šógun Jošinobu Tokugawa (1837–1913) nabízí svou abdikaci a vyhlašuje, že je ochoten vrátit politickou moc do rukou císaře. Tím končí téměř 800 let trvající období vlády šógunů v Japonsku. V roce 1902 mu císař Meidži (1852–1912) dovolí obnovit vlastní rodovou větev Tokugawa a za jeho věrné služby mu udělí nejvyšší možnou šlechtickou hodnost prince.
Národní shromáždění schvaluje změnu silničního provozu na pravostranný. Platit ale začne až po vzniku protektorátu, což vyvolá dojem, že ji zavedli nacisté. Přechod na nová pravidla probíhá postupně a ještě dlouho se na našich silnicích objevují nápisy „Jezdi vpravo!“, aby si řidiči zvykli.
Císař Karel I. (1887–1922) s velkým sebezapřením podepisuje listinu, jíž se zbavuje účasti na státních záležitostech v Rakousku a ještě téhož dne opouští Schönbrunn ve Vídni. Po prohrané světové válce je nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdá. Dlouho v sobě živí naději, že se na trůn jednou vrátí…
Poslední japonský šógun Jošinobu Tokugawa (1837–1913) nabízí svou abdikaci a vyhlašuje, že je ochoten vrátit politickou moc do rukou císaře. Tím končí téměř 800 let trvající období vlády šógunů v Japonsku. V roce 1902 mu císař Meidži (1852–1912) dovolí obnovit vlastní rodovou větev Tokugawa a za jeho věrné služby mu udělí nejvyšší možnou šlechtickou hodnost prince.
Národní shromáždění schvaluje změnu silničního provozu na pravostranný. Platit ale začne až po vzniku protektorátu, což vyvolá dojem, že ji zavedli nacisté. Přechod na nová pravidla probíhá postupně a ještě dlouho se na našich silnicích objevují nápisy „Jezdi vpravo!“, aby si řidiči zvykli.
Císař Karel I. (1887–1922) s velkým sebezapřením podepisuje listinu, jíž se zbavuje účasti na státních záležitostech v Rakousku a ještě téhož dne opouští Schönbrunn ve Vídni. Po prohrané světové válce je nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdá. Dlouho v sobě živí naději, že se na trůn jednou vrátí…