Doktor se sehne a přiloží ke rtům Napoleona Bonaparta (*1769) sklenici s pomerančovou šťávou a cukrem. Bývalý francouzský císař však neusrkne ani doušek. Po několika hodinách umírá. Na co přesně, o tom se dodnes spekuluje. Nejčastěji se však mluví o rakovině žaludku, která se stala osudnou i dalším členům jeho rodiny.
Francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) stěhuje svůj dvůr do paláce ve Versailles, přestože na zdejší stavbě stále ještě pracuje 22 000 dělníků. Původní venkovské sídlo svého otce nechal král nákladně přebudovat. Jen údržba zámeckého komplexu pak spolkne celou čtvrtinu královských příjmů.
Ozve se ohlušující rána a ulice Konstantinopole pohltí prach. 30metrová kupole chrámu Hagia Sofia se v důsledku zemětřesení sesune k zemi. Ještě toho roku nařídí byzantský císař Justinián I. (asi 482–565) rozsáhlou rekonstrukci. Kvůli větší stabilitě zazdí architekti některá okna, což sice způsobí větší šero ve svatyni, ale stavbu to celkově zpevní.
Doktor se sehne a přiloží ke rtům Napoleona Bonaparta (*1769) sklenici s pomerančovou šťávou a cukrem. Bývalý francouzský císař však neusrkne ani doušek. Po několika hodinách umírá. Na co přesně, o tom se dodnes spekuluje. Nejčastěji se však mluví o rakovině žaludku, která se stala osudnou i dalším členům jeho rodiny.
Francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) stěhuje svůj dvůr do paláce ve Versailles, přestože na zdejší stavbě stále ještě pracuje 22 000 dělníků. Původní venkovské sídlo svého otce nechal král nákladně přebudovat. Jen údržba zámeckého komplexu pak spolkne celou čtvrtinu královských příjmů.
Ozve se ohlušující rána a ulice Konstantinopole pohltí prach. 30metrová kupole chrámu Hagia Sofia se v důsledku zemětřesení sesune k zemi. Ještě toho roku nařídí byzantský císař Justinián I. (asi 482–565) rozsáhlou rekonstrukci. Kvůli větší stabilitě zazdí architekti některá okna, což sice způsobí větší šero ve svatyni, ale stavbu to celkově zpevní.