Český král Jan Lucemburský (1296–1346) pokládá základní kámen ke gotické katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Hlavním architektem jmenuje Matyáše z Arrasu (asi 1290­–1352), který však po necelých osmi letech umírá. Stavebních prací se proto ujímá Petr Parléř (asi 1332–1399), ani ten ale chrám nedokončí. Hotov bude až v roce 1929!

Je přesně 8 hodin a 12 minut, když parník Britannic najede na minu a za necelou hodinu se potopí. Na jeho palubě je tehdy i britská zdravotní sestra Violet Jessopová (1887–1971), která přežila již srážku lodí Olympic a křižníku HMS Hawke v roce 1911, ale i tragédii Titanicu o rok později. Zachrání se také nyní. Podobné štěstí má kromě ní i topič Arthur John Priest (1887–1937).

„Vidíte tam něco?“ zeptá se zvědavý lord Carnarvon (1866–1923). Britský archeolog Howard Carter (1874–1939), který drží v ruce blikající svíčku, si smete z obličeje prach a písek a odpoví: „Úžasné věci.“ Tak ve svém deníku později vzpomíná na 26. listopad 1922, kdy poprvé nahlédl do nejslavnější hrobky světa – hrobky, která ukrývala nejen kompletní pohřební výbavu, ale i nepoškozený sarkofág faraona Tutanchamona (vládl asi v letech 1333–1323 př. n. l.). O pouhé tři týdny dříve k ní objevil první schod a od té doby v něm byla malá dušička, zda hrob zůstal nevykradený… Protože je pouze amatérským archeologem, nedočká se však Carter za svůj objev uznání vědeckých kruhů v Egyptě, ani ve Spojeném království. Lord Carnarvon, který vykopávky financuje, zase nedostane od egyptské vlády slíbenou část nálezu, což je tehdy zvykem jako kompenzace nákladů. O několik měsíců později je navíc nalezen mrtvý ve svém hotelovém pokoji v Káhiře, čímž zavdá příležitost ke spekulacím o takzvané kletbě faraonů…