Vídeňský Augustiniánský kostel se 12. února 1736 stává svědkem velkolepé události. Dědička zemí habsburské monarchie, krásná Rézi (1717–1780), se toho dne vdává za svého milovaného prince Františka Štěpána Lotrinského (1708–1765). Snoubence, oba v bílém, oddává papežský nuncius Domenico Passionei (1682–1761), což urazí vídeňského arcibiskupa natolik, že se pod výmluvou nemoci raději vzdálí z metropole, aby nemusel obřadu přihlížet. Císař Karel VI. (1685–1740), otec nevěsty, musel také intervenovat přímo u papeže, aby nuncius neoddával vsedě, jak si původně přál. Slavnostní hostina proběhne v Hofburgu, hlavním císařově vídeňském sídle, a slaví se ještě další dva dny. Celá svatba je oficiálně ukončena až posledním dnem masopustu, tedy 14. února 1736. Ani ne rok poté přivede Marie Terezie na svět své první dítě, princeznu Marii Alžbětu (1737–1740). Následovat bude ještě dalších 15.

„Jakmile se ožení, nechce se jim do boje!“ rozčiluje se císař Claudius II. (asi 213–270). Morálku mezi vojáky zjedná jednoduše tak, že zakáže svatby po celém Římě. Mladého kněze Valentýna (asi 226–269), který se nařízení údajně vzepře a zamilované páry oddává tajně dál, nechá krutě mučit a popravit. Během 13. století je dotyčný prohlášen za svatého.

Římský diktátor Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.) během oslav luperkálií veřejně odmítne diadém symbolizující královskou moc, který mu nabízí jeho věrný spojenec, konzul Marcus Antonius (83–30 př. n. l.). Caesar chce tak dát lidem najevo, že nemíní být králem, byť jeho činy naznačují opak. Jen pár týdnů nato je přesto zavražděn.