Město Magdeburg se v létě 1630 ve třicetileté válce vzepřelo katolickému císaři Ferdinandovi II. (1578–1637). Porážku si nepřipouští, za zády mu koneckonců stojí početná švédská vojska. Když město oblehne nepřátelská armáda, ocitnou se však zdejší protestanti v koncích. Na pomoc krále Gustava II. Adolfa (1594–1632) čekají marně, ten totiž tou dobou plení Frankfurt nad Odrou. Přesto se magdeburští obránci císařské armádě brání zuby nehty. V květnu 1631 vojevůdci Janu Tserclaesi Tillymu (1559–1632) ale dochází trpělivost a zavelí k tvrdému útoku. Jeho vojska plení město několik dní, rabují, znásilňují a mučí každého, kdo jim přijde pod ruku. Následky jsou strašlivé. O život při tzv. magdeburské svatbě, jak se masakru v historii říká, přijde více než 25 000 lidí a město je takřka celé zničeno požárem. Informace o tom obletí Evropu a řadu významných lidí přiměje, aby se v probíhajícím konfliktu postavili do proticísařského tábora.

Zatmění Slunce, které přesně předpoví řecký filozof a matematik Thales z Milétu (asi 624–548 př. n. l.), ukončí šest let trvající válku mezi lýdským králem a médským panovníkem o nadvládu nad Malou Asií. Obě strany díky nevšednímu astronomickému úkazu uzavřou mír a uznají řeku Halys (dnešní turecký tok Kizilirmak) za hranici mezi sebou.

Novozélandský horolezec Edmund Hillary (1919–2008) do svých 16 let neviděl sníh, ale pak – po jediném výletu do hor – zatoužil dobýt nejvyšší vrchol světa. Je mu 32 let, když se stává členem výpravy, která k Mount Everestu míří, tenkrát ale ještě nejde o výstup, nýbrž o průzkum. Ostrý pokus připadá až na rok 1953. Po neúspěšném výstupu svých kolegů 28. května dostává Hillary šanci. Spolu s ním stoupá vzhůru zkušený domorodý průvodce, šerpa Tenzing Norgay (1914–1986). Přečkají noc ve výšce 8500 metrů a ráno se vydávají k vrcholu o 348 metrů výš. Tam dvojice dorazí 29. května v půl dvanácté, stráví na něm ale jen 15 minut a pořídí slavnou Tenzingovu fotografii. Hillary nechá na místě kříž, Tenzing kousek čokolády a kvůli počasí rychle spěchají zpátky. Ještě než se uloží ke spánku v jednom z táborů zřízených po cestě, plánují na sněhovém svahu vytvořit ze spacích pytlů obrovské písmeno T – domluvené znamení pro kamarády v základním táboře, že pokus o zdolání nejvyšší hory světa skutečně vyšel. Kvůli vánici a vichru se to však nezdaří, a tak všichni musejí počkat až na návrat obou hrdinů dolů.