Spojená husitská vojska v čele s Janem Žižkou (asi 1360–1424) porážejí u obce Habry na Havlíčkobrodsku ustupující uherské oddíly Zikmunda Lucemburského (1368–1437) a druhé křížové výpravy. Žižka je tou dobou již slepý, což mu však nezabrání ve vedení svých vojsk. Zikmund se po prohře stáhne a jeho vliv na českém území je podstatně oslaben.

Císař Karel IV. (1316–1378) chce z Čech vybudovat hospodářské centrum Evropy. Jedním z kroků, k nimž se kvůli tomu odhodlá, je omezení dovozu zahraničních vín do Prahy. Cílem je zvednout domácí produkci moku. Ten, kdo založí vinici za hranicemi Prahy, bude osvobozen od daní.

„Je to odporný zrádce, který si uzurpuje moc, jež mu nenáleží. Již několik měsíců se neprávem vydává za místosprávce Galie, ač jeho funkční období už dávno pominulo,“ rozčiluje se politik Gnaeus Pompeius Magnus (106–48 př. n. l.) u řečnického pultíku. Senátoři mu dávají za pravdu a požadují, aby Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.) okamžitě rozpustil svoji armádu a odebral se zpátky do Říma. „Nikdy,“ zařekne se slavný vojevůdce a v lednu 49 př. n. l. překročí řeku Rubikon, která tvoří hranici mezi Galií a Římem, čímž poruší římský zákon o velezradě zakazující správci provincie, aby s vojskem přestoupil její hranice. „Kostky jsou vrženy,“ pronese údajně Caesar a vydá se v čele své armády směrem k hlavnímu městu. Pompeius se však necítí dost silný, aby se mu postavil. Pár dní nato se proto přeplaví do Řecka.