Nobelovu cenu za literaturu za něj toho dne přebere dcera Jana, básník Jaroslav Seifert (1901–1986) na tom totiž není zdravotně nejlépe. Prestižní cenu získal jako jediný český spisovatel, a ačkoli se tak jedná o velmi významnou událost, ve sdělovacích prostředcích, ovládaných tehdejším režimem, o tom padne jen drobná zmínka.

Jan Žižka z Trocnova (*asi 1360), husitský vojevůdce a politik, umírá u Přibyslavi během tažení na Moravu. S největší pravděpodobností podlehl neléčenému „hlíznatému“ onemocnění. „A jeho lid přijal jméno Sirotci, jako by jim zemřel otec. Dobyli hrad Přibyslav a upálili na šedesát těch, kteří se na něm bránili; hrad také vypálili a rozbořili,“ stojí ve Starých letopisech českých.

„K čertu s tím,“ uleví si římský císař Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) a setře si z čela studené krůpěje potu. Už od večera ho sužují šílené bolesti břicha. Zvrací, bolí ho hlava a špatně se mu dýchá. Krátce nad ránem umírá. Vše nasvědčuje tomu, že podlehl náhlé nevolnosti, která ho postihla po jídle – ostatně v 64 letech už nebyl nejmladší. Nicméně už krátce po jeho smrti se začne v Římě spekulovat, zda mu na onen svět nepomohl někdo z jeho nepřátel. V hledáčku pomlouvačů se záhy ocitne císařova prohnaná čtvrtá manželka Agrippina (asi 15–59), kterou z podlého činu historikové ostatně podezřívají dodnes. S největší pravděpodobností svému muži podala jedovaté houby. Novým vládcem Říma se po Claudiově smrti stává její 17letý syn Nero (37–68).