Na poli za městem proti sobě za rozbřesku stojí dva sokové s napřaženými meči. Stačí jediný výpad, aby čepel prošla skrz celé tělo až do páteře, a kvůli banální hádce při kartách končí život muže, který se stal námořní legendou.

Námořní admirál těžko dosáhne tak význačného postavení, pokud není dostatečně tvrdý, odvážný a odhodlaný. Všechny takové předpoklady pro úspěšnou kariéru Peter Jansen Wessel (1690–1720) z norského Trondheimu má.

Jako desáté dítě v rodině se rychle naučí nedat si nic líbit a otec s matkou nestačí řešit všechny stížnosti, které se na nezvedeného synka ze všech stran valí.

Peter jim rodičovskou péči usnadní, když ve 14 letech uteče z domova a ukryje se na lodi mířící do Kodaně, aby se přihlásil do námořní kadetní školy. Jeho kariéra je nečekaně rychlá.

Už v roce 1711 je povýšen na poručíka Královského dánsko-norského námořnictva a díky doporučení vlivného admirála Woldemara Løvendala (1660–1740) získává první velitelské místo na čtyřdělové šalupě Ormen. To je ale jen začátek jeho raketového vzestupu.

Hromový štít

Prokázat schopnosti umožní mladému ambicióznímu poručíkovi probíhající válka se Švédskem. V červnu 1712 už Peter velí válečné lodi Løvendals Gallej, vybavené 18 děly. V Baltském moři si získává respekt u velení i u nepřátel.

„S neuvěřitelnou odvahou útočí na každou švédskou loď, se kterou se setká, a jeho jedinečné námořnické dovednosti mu vždy umožní vyhnout se porážce nebo zajetí,“ zní hodnocení nadřízených.

Wessel přepadá švédské zásobovací konvoje a v pobřežních fjordech odhaluje skryté nepřátelské lodě. Švédové vypisují odměnu za jeho dopadení a na růžích ustláno nemá vždy ani doma.

„Nechová se jako slušný důstojník, ale jako korzár!“ prohlašují o něm rivalové v královském námořnictvu. Jejich hlas ale není důležitý.

Na počátku roku 1716 ho dánský a norský král Fridrich IV. (1671–1730) povyšuje do šlechtického stavu a uděluje mu přídomek Tordenskjold neboli Hromový štít.

Osudné karty

Stále častěji je ale Tordenskjoldův netradiční a často bezhlavý způsob vedení boje trnem v oku konkurenci v nejvyšších kruzích dánsko-norského námořnictva. „Ten floutek jednou napáchá velké škody,“ prorokují nepřátelé.

Po neúspěchu v boji proti takzvané Göteborské eskadře na počátku roku 1717 se jim dokonce podaří postavit Wessela před soud, mladý velitel však všechna obvinění ze selhání snadno vyvrátí.

Pověst si napraví v září 1719, když Göteborskou eskadru konečně slavně porazí. Je mu teprve 30 let a má před sebou úžasnou kariéru. Osud mu však už nedopřeje příliš času.

Wessel, nyní již viceadmirál, je 12. listopadu 1720 zabit livonským plukovníkem Jakobem Axelem Staëlem von Holsteinem (1680–1730), který v duelu kvůli urážce při kartách Wessela probodne.

Tělo geniálního mladého námořního stratéga je v tichosti pohřbeno, aby se ututlal skandál kvůli souboji, zakázanému dánskými zákony.