Odsouzenec si svléká šaty, na kolenou se krátce pomodlí a pak se nechá řetězy připoutat ke kůlu. Kat ho obloží dřevem a slámou a přiloží pochodeň. Do posledních okamžiků přítomní z plamenů slyší zpěv muže, který následoval osud Jana Husa.

Filozof a teolog Jeroným Pražský (asi 1377–1416), přítel a chráněnec Jana Husa (asi 1370–1415), stejně jako on obdivuje reformní myšlenky Jana Viklefa (asi 1320/1331–1384) a svou pověstnou výřečností dokáže strhnout posluchače.

Už v roce 1410 má potíže. Před obviněním z kacířství se má hájit u soudu ve Vídni, ale na poslední chvíli stačí uprchnout před zinscenovaným procesem.

O dva roky později burcuje lid v Praze, když při bouřích proti kupčení s církevními odpustky manifestačně spálí napodobeniny papežských bul. Jakmile se k němu donese zpráva, že je mistr Jan v Kostnici uvržen do žaláře, okamžitě se mu vydává na pomoc. „Nejezdi, je to nebezpečné,“ vzkazuje mu marně sám Hus.

Marný útěk

Jeroným dorazí do Kostnice 4. dubna 1415 a okamžitě se pouští do agitace za Husovo propuštění. Na vrata kostnických kostelů přibíjí letáky v češtině, němčině a latině. „Žádám o veřejné slyšení a zaručení bezpečného odchodu,“ píše. Není vyslyšen.

Už 18. dubna na něj koncil vydává zatykač a Jeroným prchá zpět do Čech. V bavorské Hiršavě je však dopaden. „Přivedli ho v okovech do Kostnice a odevzdali koncilu.

Posléze, zahrnuvše ho mnohými urážkami, uvrhli ho do nejtužšího žaláře v městské věži vedle hřbitova u kostela svatého Pavla,“ líčí další události spisovatel a kronikář Vavřinec z Březové (asi 1370–asi 1437).

Pověst brilantního řečníka Jeronýma předchází, a tak koncil neprojevuje příliš zájmu s ním veřejně diskutovat. Raději se ho pokouší zlomit.

„Vsadili ho do těžké klády, s nohama sevřenýma pouty a na rukou spoutaného železnými okovy, a tak visel skoro jedenáct dní,“ zapisuje Vavřinec z Březové. Ve věži stráví Jeroným téměř rok.

Jan Hus už je dávno po smrti, když jeho těžce nemocný přítel podlehne nátlaku a 11. září 1415 své učení o reformách církve odvolává. „Jeho odvolání není upřímné,“ tvrdí však odpůrci a dosáhnou obnovení Jeronýmova procesu.

Zapomenutý mučedník

Nyní už Jeroným musí dostat slovo a hrdý kazatel i přes svůj zdravotní stav nezůstane svému věhlasu nic dlužen. „Zastávám učení Jana Husa proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů,“ potvrzuje. Jeroným dobře ví, jaký může čekat výsledek.

A valné shromáždění koncilu ho také odsuzuje k smrti. „Sem přistup a před mou tváří zapal oheň;

vždyť kdybych se ho byl bál, nikdy bych byl nepřišel na toto místo, jemuž jsem mohl uniknouti,“ osloví pak kata na hranici, než je 30. května 1416, přesně před 610 lety, upálen.

Muž, který stál na straně církevních reforem stejně neochvějně jako Jan Hus a trpěl ještě více než on, se však nikdy nestane takovým symbolem.

Jeho dočasné odvolání na mučidlech, kterého později litoval, ho připraví o auru mučedníka a Jeroným Pražský navždy a nespravedlivě zůstává v Husově stínu.