Lidé se tlačí u amsterdamského kanálu. Mladý muž se z plující loďky snaží sundat živého úhoře zavěšeného nad hladinou na laně. Mladík zavrávorá a padá do vody. Diváci křičí a smějí se.

Nevinná pouliční zábava, dalo by se říct. V nizozemských městech má svou tradici, hlavně v lidových čtvrtích. Aspoň na chvilku se při ní můžou dělníci, pracující koncem 19. století mnohdy v nelidských podmínkách, pobavit, zapomenout na tvrdou realitu.

Ve společnosti se ale ozývají i hlasy, že jde o týrání zvířat a tato hra by se měla zakázat. Vítězí totiž nejen ten, kdo sundá zavěšeného kluzkého úhoře celého, ale i ten, co třeba jen odtrhne jeho část.

Jednoho nedělního odpoledne v Amsterdamu tato hra přeroste v tzv. úhoří vzpouru.

Policista s nožem

Konečně neděle. V amsterdamské čtvrti Jordaan, která byla postavena speciálně pro dělníky, to znamená odpočinout si aspoň trochu po celotýdenní dřině a odpoledne se pobavit. V letním dni 25. července 1886 míří lidé ke kanálu Lindengracht na „lov“ úhoře.

Soutěžících je asi 20, nechtějí se jen vytáhnout před diváky. Vítěz totiž může vyhrát 60 florinů, což je astronomická částka v porovnání s tím, že dělník vydělá průměrně 7 florinů týdně.

Do města přijeli i lidé z venkova, nejen kvůli zábavě, ale poohlédnout se po práci v loděnici. Soutěžící jeden po druhém přicházejí na loďku a snaží se „ulovit“ jednou rukou nebohou rybu. Nedaří se jim to, ti šťastnější se vyhnou koupeli ve vodě.

Dav se ale dostává do varu, až toho má jeden z dohlížejících policistů dost. Ve městě panuje napjatá atmosféra, policie rozehnala shromáždění socialistů, nepokoje by se snadno mohly přenést i sem. Události Pařížské komuny z roku 1871 jsou ještě dost čerstvé.

Proto strážce zákona jde a přeřízne provaz, na němž úhoř visí. „Konec zábavy, rozejděte se,“ zahuláká do davu. Nastane mela…

Na barikády!

„Fuj! Hanba! Chceme se bavit!“ povykují lidé. Na muže zákona se sypou rány. Opovážlivého policistu odvlečou do sklepa pekárny a málem by ho tam ubili, kdyby nezakročil pekař. Jeho kolegům se mezitím podaří přivolat posily.

Snaží se lidi zklidnit, ale záhy je ve varu celá čtvrť. Horké hlavy uklidní až večerní déšť. Druhý den však nepokoje propukají nanovo. V Jordaanu rostou barikády, vrší se munice z dlažebních kostek. Na policisty prší z oken a ze střech kamení.

Dav s holemi oblehl policejní stanici. Na pomoc je povolána armáda. Dostává pokyn k palbě a ostrými střílí do davu. Ozývá se křik, pláč, propuká zmatek. Až třetí den, v úterý, nastane klid. Bilance „úhoří vzpoury“ je krutá:

26 mrtvých, asi 30 těžce raněných, stovky zatčených. Nastává vyšetřování. V tisku se objevuje kritika neprofesionálního zásahu policie, u soudu neuspěje tvrzení, že šlo o spiknutí socialistů.

Nizozemská vláda a parlament se ale zaleknou toho, jak snadno se může nevinná nedělní zábava zvrtnout. Začíná se s prošetřováním pracovních podmínek v továrnách a dílnách, posléze přicházejí i pracovní úlevy.