Je významným šlechticem a mecenášem umění, kterého si váží široko daleko. V jeho koncertních sálech vystupují největší hvězdy. A ještě aby si před nimi hlídal manželku!

Ještě v roce 1759 šlechtický rod Clam-Gallasů neexistuje. Zakládá ho až Kristián Filip Clam (1748–1805), který zdědí majetek rodiny svého strýce pod podmínkou, že ke svému jménu připojí i jméno Gallas, aby rod nevymřel.

Kristián Filip Clam-Gallas to dotáhne na císařského komořího, dočká se povýšení na rytíře, a především je známý jako mecenáš umění. V jeho pražském paláci si podávají dveře významní evropští umělci.

Jeho nástupcem a dědicem se stává nejstarší syn Kristián Kryštof (1771–1838).

Svůj čas od mládí rozděluje mezi studium práv i lásku k umění. „Kristián Kryštof rovnal se otci svému co se týče dobročinnosti, ale překonával ho vlastnostmi ducha svého,“ píše o mladém šlechtici historik August Sedláček (1843–1926).

Okouzlený skladatel

Přelomovým se pro mladého Kristiána stává rok 1797. Konečně zúročí náročné studium a poprvé dosáhne na významnou funkci císařského komořího. A také se ožení. Bere si hraběnku Josefínu z Clary-Aldringenu (1777–1828).

Vzhledem k tomu, že zdědil po otci vztah k umění, není se co divit, že jeho vyvolená je zdatnou klavíristkou a zpěvačkou. Kristián Kryštof stojí u zrodu Společnosti vlasteneckých přátel umění a stejně jako otec i on pořádá mnoho koncertů.

Rodu Clam-Gallasů zůstává věrný například Ludwig van Beethoven (1770–1827). Ten se netají obdivem k hraběnce Josefíně a rozhodně není sám.

„Na mandolínu hraje výborně a je plná půvabu,“ hodnotí ji například Ročenka hudby pro Vídeň a Prahu, vydaná roku 1796 knihtiskařem Johanem Ferdinandem ze Schönfeldu (1750–1821).

Tajemné věnování

Josefína je hudební talent. Je žačkou Mozartova přítele Jana Křtitele Kuchaře (1751–1829) a díky němu se promění nejen ve vynikající sopranistku, ale září i ve hře na mandolínu. Právě Josefíně věnuje Beethoven svou árii op. 65 Ah!

perfido pro soprán a orchestr. „Recitativo e Aria composta e dedicata alla Signora Comtessa di Clari Da L v. Beethoven,“ poznamená si tehdy na okraj partitury.

Kristiánova manželka na skladatele učiní takový dojem, že pro ni přepracuje i svou sonatinu pro mandolínu a cembalo c-moll z roku 1795 a opatří ji věnováním „pour la belle Josephine par LvB“.

Beethoven nepatří mezi autory známé rozsáhlým dílem pro mandolínu. Všechny čtyři skladby, které pro tento nástroj zkomponoval, vznikají právě kvůli Josefíně Clam-Gallasové.

Soubor dvou krátkých sonatin, lyrického adagia a variací považuje za příležitost se při společném muzicírování s hraběnkou více setkávat.

Experti na hudební historii se dodnes přou, co znamenají tajemná písmena na konečném přepisu mandolínových skladeb, který Beethoven osobně pořídil. „Fd L. J,“ je zde psáno. Je hodně těch, kteří mají o rozluštění jasno.

Znamená to opravdu „Für die Liebe Josephine“ neboli „Pro lásku Josefínu“?