Na zámořskou loď nastupuje dvojice žen. Kde je muž, který by je doprovázel? Malířka a vědkyně Maria Merianová je ale natolik emancipovaná, že mužský dohled pro sebe a svou dceru nepotřebuje.

Když tříletá Maria Sibylla Merianová (1647–1717) z Frankfurtu nad Mohanem přichází o otce, švýcarského mědirytce Matthäuse Meriana (1593–1650), ještě z toho nemá rozum.

„Moje dcera se jednou proslaví po celém světě,“ prorokuje ale Merian na smrtelné posteli a bude mít pravdu. Matka se totiž záhy znovu provdá a Mariiným otčímem se stává malíř Jacob Marrel (asi 1613–1681).

Ten se živí malováním zátiší a květin a k výtvarnému umění vede i svou vyženěnou dcerku. Už ve 13 letech Maria otčíma překoná, když vytváří dokonalé akvarely podle živých rostlin.

Jednou také vydá svou slavnou třídílnou knihu Blumenbuch neboli Knihu květin s kolorovanými mědirytinami rostlin, zobrazených s vědeckou přesností.

V zahradách mocných

Živá příroda je ale mnohem pestřejší a Marie si brzy najde jinou zálibu. „Bavilo mě hledání hmyzu. Začala jsem bourci morušovými, ale pak jsem zjistila, že také z jiných housenek vzniká mnoho krásných motýlů nebo můr.

To mě přivedlo ke sbírání všech housenek, abych mohla pozorovat jejich proměnu,“ vzpomíná později nadaná dívka. Larvy a hmyz nejen zachycuje tužkou a štětcem, ale snaží se o nich také zjistit co nejvíc.

Když se vdá a s manželem se stěhují do Norimberku, živí se tu lekcemi kreslení pro děti z nejbohatších rodin. To jí kromě financí přináší i vítaný bonus v podobě volného přístupu do nejlepších zahrad norimberské smetánky, kde pokračuje v dokumentování hmyzu.

Stává se uznávanou entomoložkou a má velkou zásluhu na osvětě. „Jak je možné, že lidé věří, že housenky vznikají z bláta nebo ze zkaženého masa, a považují housenky a motýly za úplně odlišné živočichy?“ ptá se nechápavě.

Boží zázraky

Rok 1679 znamená další krůček ke slávě, kterou jí kdysi prorokoval otec. Maria vydává dvousvazkovou ilustrovanou knihu Nádherný přerod housenek a jejich zvláštní květinová potrava.

Poprvé objasňuje vznik parazitického hmyzu z larev a kukel motýlů, jako první popíše i funkci růžků na hlavách housenek otakárků. Nepovažuje se ale za přírodovědkyni. „Zabývám se zpřítomněním božích zázraků.

Neusiluji o chválu a pocty pro sebe, nýbrž pro Boha, velebím ho jako tvůrce i těch nejmenších z těchto červů,“ sděluje skromně. Je jí dvaapadesát, když využije příležitosti vydat se do Surinamu a studovat tamní hmyz.

Aby získala peníze na cestu, prodá 255 obrazů. Spolu s dcerou Dorotheou vyplouvá 10. července 1699 a na svou dobu je to odvážný podnik, protože cestují bez mužského doprovodu.

Dva roky pak Maria stráví v jihoamerickém Surinamu zkoumáním hmyzu a po návratu vydává uznávanou publikaci Proměny surinamského hmyzu. Vrací se však se zdravím podlomeným malárií, stále ovšem pokračuje v práci.

Až rok po její smrti vyjde Mariino zásadní dílo Denní motýli se 150 rytinami. „Je to jedna z nejvýznamnějších osobností oboru entomologie,“ hodnotí její přínos současný britský vědec David Attenborough.