Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!

Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let později. Nachází se mezi ulicemi Dzielnou a Pawiou, a tak nově vybudovaná věznice dostává jméno Pawiak. Rusové, kteří tehdy okupují velkou část Polska včetně Varšavy, ji brzy začínají plně využívat.

Zavírají do ní především polské nacionalisty. Po první světové válce, kdy Polsko znovu získává nezávislost, „hostí“ Pawiak hlavně komunisty. Už tehdy jeho jméno budí hrůzu, nicméně opravdové peklo z něj udělají teprve nacisté za druhé světové války.

Jako sardinky

V létě nesnesitelné dusno, v zimě teploty klesající hluboko pod bod mrazu. K tomu štěnice, málo jídla a suroví dozorci.

A jako by to nestačilo, vězně trápí i nedostatek místa… Od roku 1940 funguje Pawiak jako věznice gestapa, a byť se do ní „podle tabulek“ vejde 1000 osob, Němci zde běžně drží trojnásobný počet lidí.

Řadu zesláblých „zločinců“ dorazí nacisté při krutých výsleších. Jedince „odsouzené“ k smrti pak popravují v okrajových čtvrtích města.

Na podzim roku 1942 však „změnili strategii a prováděli popravy na veřejných místech Varšavy“, líčí současný publicista Petr Škrabala. Polské odbojáře to rozzuří k nepříčetnosti a začínají plánovat tvrdou odplatu.

Díky pawiackým vězňům, kteří je nehledě na všechna příkoří zásobují důležitými informacemi, mají dobrý přehled o tom, jaká zvěrstva se za zdmi žaláře odehrávají. A okázalé popravy organizované nacisty jsou pro ně tou poslední kapkou!

Seznam cílů

Poláci si vytipují několik set Němců, které hodlají zlikvidovat. Jsou mezi nimi řadoví bachaři i vysocí důstojníci gestapa, na něž odbojáři útočí v malých skupinkách.

Největšího úspěchu dosáhnou 7. září 1943, když provedou atentát na sadistického důstojníka Franze Bürkla (*1911). Pětice mladíků si ráno počká, až odejde ze svého domu a pěšky, jak je jeho dobrým zvykem, vyrazí do práce.

Na rušné Marszalkowské ulici nic netušícího zástupce velitele Pawiaku provrtají salvou ze samopalů. Kromě Bürkla zabijí při odvážné akci sedm dalších Němců, přičemž sami vyváznou beze ztrát.

Gestapo se za tento „brutální zločin“ přece jen pomstí, a to popravou hned 20 pawiackých vězňů.

Zametou stopy

Navzdory úspěchům polských odbojářů trpí lidé v Pawiaku dál. 19. července 1944 se několik set vězňů pokusí utéct, jsou ovšem chyceni a popraveni.

Již o pár týdnů později pak nacisté věznici kompletně vyklidí a všechny budovy vyhodí do vzduchu, aby zničili stopy po svém řádění. Historikové odhadují, že v období od podzimu 1939 do léta 1944 prošlo celami Pawiaku na 100 000 osob.

Přibližně třetinu z nich Němci utýrali k smrti a popravili, zatímco ostatní skončili v koncentračních táborech. Po válce na základech bývalého žaláře vyroste Muzeum věznice Pawiak.